neděle 3. září 2017

Tajemný výšlap na Pernštejn

Po skončení prázdnin jsem si uvědomila, že i když jsem toho zažila opravdu hodně, tak konec léta neznamená, že odteď už budu jen sedět doma, číst knížky, pít při tom horký čaj a houpat si nohama, i když je to velká část mé podzimní a zimní plánované náplně času. A tak jsme se hned domluvily s kamarádkou Hankou, že vyrazíme na výšlap a navštívíme hrad Pernštejn
V sobotu ráno jsem tedy sedla na vlak a vyrazila do Nedvědic. Cestování vlakem mě poslední dobou začalo bavit. Člověk pohodlně sedí, může si natáhnout nohy a nemusí se nikde s nikým mačkat. Do toho uklidňující krajina kolem a žádné meškání a dlouho strávený čas na silnici. Ty vlaky mají přece jen něco do sebe. V Nedvědicích jsem byla z Brna zhruba za hodinku a počasí bylo na výšlap ideální. Ani horko, ani zima a hlavně nepršelo. 
Hanka dojela do Nedvědic i s psíkem. Bibi nám tedy dělala společnost a ukazovala cestu kudy jít. Já jsem Kiwku nebrala, protože je to spíš pes domácí a hlavně nevím, jak ukázněný by byl ve vlaku. Navíc když jsem vycházela ráno z domu, tak se nechtěl jít ani venčit a v momentě, kdy jsem se vracela z koupelny tak ležel v posteli na mém místě, zakrytý dekou až po uši a spokojeně spal. Ach, to mé malé líné zvíře:)
Cesta na Pernštejn je převážně do kopce, možná ani ne převážně, jako spíš vážně. Ale to vůbec nevadí, alespoň jsem si mákla, když už jsem dva dny kvůli dešti nebyla na tenise. Vydaly jsme se tedy k hradu, kde jsme si sedly na oběd. Musím říct, že počáteční obava z hradní restaurace, spíš slušně řečeno putyky byla bohužel oprávněná. Takovou kvalitní muší polévku si opravdu jen tak někde nedáte, alespoň, že se nemusela platit, ale nějakou řádnou omluvu nebo třeba prominutí celého účtu bych docela očekávala a ocenila. 
Byla jsem ráda, že jde s námi Bibi, tak hodného a milého psa jsem dlouho neviděla. Myslím, že mé rozmazlené psí dítě by se od ní mohlo učit. Nebo, že bych se já měla učit od Hanky, která Bibi vychovala?:) 
V lese to bylo krásné. Obrovské kameny porostlé mechem, vůně přírody a ticho a klid kolem. Přímo balzám na duši. Vylezly jsme až na vrchol na vyhlídku, odkud byl Pernštejn krásně vidět. Slyšeli jste už o pověstech, které se k tomuto hradu vážou? 
Nejznámější legendou je pověst o komorné Elišce, která byla velmi pyšná na svou krásu a trávila tak před zrcadlem mnoho času. Po hádce s knězem se však měla propadnout do země a její duch zůstal bloudit v komnatách i po chodbách gotického hradu. Eliščino zrcadlo však zůstalo v komnatě a dodnes se říká, že kdo se do něj podívá, tak do roka a do dne ztratí svou krásu. Další legenda pak vypráví o zakletém kamenu smrti. Měl by se ukrývat ve zdi Pernštejna a na něm jsou prý tajemné nápisy. O tomto kamenu se traduje, že kdo se jej rukou dotkne, tak do roka zemře. Ale abych přidala i něco pozitivního, tak hrad Pernštejn je také silným léčivým místem, kdy tamější energie dokáže povzbudit trávící systém a napomáhá správné funkci zažívání.
My s Hankou jsme naštěstí neviděly ani zrcadlo a ani se nedotýkaly kamenů ve zdi. A naše zažívání neutrpělo ani po zmiňovaném muším vývaru. Tajuplnou procházku jsme si užily v poklidu a příjemné atmosféře. Odpoledne nám dokonce vylezlo slunce, a tak jsme si užily příjemné sobotní odpoledne. Prošly jsme les, obešly několik rybníků, zdolaly další kopce, až jsme nakonec došly zdárně do cíle. Pochutnala jsem si na výborné dýňové polévce, poprvé ochutnala pravé italské rizoto s čerstvým špenátem a medvědím česnekem a k dezertu v podobě jáhlového koláče s borůvkami jsem vypila domácí zázvorový čaj.
Byla to moc příjemná sobota a já se těším na další výlet, který podnikneme. Domů jsem dojela vlakem naprosto unavená a už se mi vůbec nic nechtělo. I fotky jsem nakonec stahovala až dnes a protože je deštivá neděle, tak pokračuji v éře tajemných filmů a knih, a jak jinak než z postele plné polštářů a psa zachumlaného pod dekou.
Jak trávíte deštivou neděli vy? Byli jste někdy na Pernštejně? Jak se vám tam líbilo? Jaký zámek, hrad nebo tajemnou památku byste mi doporučili navštívit?

Toulající se

1 komentář:

  1. Ahoj, Pernštejn je má srdcovka, píšu o něm i na blogu :) Pěkně jste to tam prolezli, a ten pěkný výhled na hrad! Určitě se tam vydám i letos, a tentokrát to tam pořádně prošmejdím :) V muší restauraci jsme byli taky, ale naštěstí bylo jídlo v pořádku :D

    OdpovědětVymazat