pátek 5. května 2017

Objevení "Ameriky"

Dnes poněkud rychle a stručně. Obrázky totiž častou řeknou víc než slova. Taky máte jeden jediný směr, kudy chodíte na procházku, venčíte psa, chodíte do obchodu a pořád chodíte tou stejnou cestou? Já tentokrát ten směr změnila a nestačila jsem se divit. Zjistila jsem totiž, že mám kousek od domu takovouto krásu!

Nechápu, jak mi za ty roky, co žiju v malé vesničce, kde snad ani ty lišky nedávají dobrou noc, mohla unikat tato krása přírody. Připadala jsem si opravdu jako malý Kryštůfek Kolumbus a objevila jsem svou Ameriku. Když jsem v teplý podvečer doběhla na konec vsi, tak jsem zůstala jen ohromeně stát.

Kolem mě zeleno! Nádherný, voňavý les a pole. No a nesměly chybět cesty. Už jsem vám říkala o své úchylce? Miluju cesty, ráda si hraju s myšlenkou, kam asi vedou, kde končí, kdo po nich chodí a jestli se na každém konci cesty neskrývá poklad...

A já ten poklad našla na obyčejné procházce s psíkem. Jako malá holka jsem tady uprostřed toho všeho stála, smála se a točila se s rozpaženýma rukama dokola. Zkoušeli jste to někdy takhle v dospělém věku? Dělat něco, co jste dělali často, když jste byli malí? Já až teď a musím říct, že jsem se cítila opravdu skvěle.
A byla jsem taky dojatá. Dojatá z toho, že tak obyčejná věc mě dostane. Že jsem člověk, který vnímá všemi smysly. Člověk, který potřebuje dobíjet své baterky v lese, v přírodě a obklopen tou krásnou zelení. Zjistila jsem, že ke štěstí mi stačí opravdu málo a že slunce, které se mi vlilo do žil mi zatím drží i na tyto deštivé a pochmurné dny s aprílovým počasím.
Našli jste někdy taky tak krásné místo? Kam chodíte vy? Kde dobíjíte baterky a energii vy?

Cestovatelka
za humna a zpět

2 komentáře:

  1. Já naopak chodím dobíjet baterky mezi lidi, do města. Čím větší město a víc lidí, tím líp. Baví mě proplouvat davem....Lidi mi tak moc chybí.
    A svou Ameriku taky mám, ale rozhodně ne, tam kde bydlím...kde ten kraj nesnáším. Co se změn cest týče jsem konzerva, ráda mám to jisté, vyzkoušené, taky od nás do civilizace ede jen jedna cesta...a po někom Jirka prostě ten autismus zdědil musel :-D

    OdpovědětVymazat
  2. Krásné a klidné místo, já žiji v Praze, ale v mé části, kde bydlím tu máme plno zeleně a i potok. Když je hezky a potřebuji si vyčistit hlavu, tak chodím okolo do práce pěšky a člověk si pak přijde takový nadlehčený a že má lepší náladu. Menší, jsem si nedokázala představit trávit dny na tichém místě, dneska v tom každodenním chaosu to miluju :)

    OdpovědětVymazat