středa 26. dubna 2017

Nejen o lásce ke klasické hudbě


V pátek jsem byla pozvána od kamarádky Magdy na koncert klasické hudby. Možná to o mně není příliš známo, i když se to snažím říkat často, tak opravdu miluju klasickou hudbu. Někdy mi v písních vadí slova a tak velmi oceňuju hudbu, která je zároveň jen instrumentální. Musím říct, že všechny akce s milou Magdou naberou vždy neskutečný spád a často je všechno jinak než prvotní plán.
Plán byl jasný - zajít do obchodů, projít nějaké sekáče a pak se stavit na kávu do kočičí kavárně v Brně. No a pak na koncert Brněnské filharmonie, která měla být v nějakém brněnském kostele. Říkala jsem, že tyto naše akce jsou taková malá Pařba ve Vegas, hlavně protože nikdy nevíme, kde začneme a nikdy nevíme, kde skončíme. Tentokrát to však bylo opravdu skvělé.
Daly jsme si klasický sraz pod hodinami na nádraží, vletěly do levných knih, které  jsme vzaly opravdu skokem, pak prošly několik sekáčů, nakoupily pár kousků oblečení a dárků, vyzkoušely různé šaty, prošly taky město a místo do kočičí kavárny jsme zatoulaly do Trojky. Musela jsem se opravdu smát, z koček do trojky? Proč ne!:) Musím říct, že toto alternativní místo mě překvapilo a potěšily mě hlavně originální polštáře na stropě. A navíc jsem si zde dala kakao! Ano, slyšíte dobře. Kakao v kavárně, a musím říct, že lepší kakao jsem nikdy nepila. Najednou jsem se ocitla zase na kakau u prababičky a vrátila jsem se do dětství.
A pak přišel pan Hlad!:) Je neskutečné, kolik míst a restaurací v pátek večer nevaří. Ale díkybohu posezení na Orlí ulici, taková menší divadelní kavárna ano. Jídlo bylo skvělé a steak za 79 Kč opravdu výborný. Daly jsme si sklenku růžového vína a zjistily, že koncert není v Bazilice na Mendláku, ale v Minoritském kostele a taky, že nehraje Filharmonie, ale Czech Virtuosi. V tento okamžik už jsem se opravdu velmi bavila a smála a smála...

Jsem opravdu velký milovník klasické hudby. Měla jsem ji ráda vlastně vždycky, ale nejvíc jsem si ji zamilovala poslední rok svého bakalářského studia. Je to neskutečné, ale na konci mě ta škola opravdu bavila. Musím říct, že Czech Virtuosi předčili mé očekávání a vůbec mi nevadilo, že to není Brněnská Filharmonie. Byla jsem uchvácena, skoro jsem ani nedýchala a kostel dal tomuto koncertu nejen skvělou akustiku, ale taky atmosféru.
Naprosto obdivuji dirigenty, kteří hudbu opravdu prožívají a to mě na nich velmi baví. Líbilo se mi, že byli všichni v černém, fascinoval mě sbor a taky ostatní hudebníci, kteří hráli naprosto božsky. Nadšením a vzrušením mi tlouklo srdce tak nahlas, až jsem měla strach, že to bude slyšet a bude to tu hudbu rušit. Byla jsem absolutně konsternována, vyčistila si hlavu a dokonale si to užila. Takových akcí potřebuju víc a víc!
A co jsem udělala, když jsem přišla domů? Pustila jsem si další klasickou hudbu! Za mě tedy, prosím ano!

Jak jste na tom vy a tento hudební žánr? Co posloucháte vy?

Klasička





4 komentáře:

  1. Taky mám klasiku ráda, doma posloucháme často. 👍

    OdpovědětVymazat
  2. Michelle, tak tomu říkám užít si to naplno, se vším všudy.
    Přeji plno takovýchto zážitků, co člověka naplňují a nabíjejí.
    K.

    OdpovědětVymazat
  3. Klasickou hudbu neposlouchám. Neznamená to ale, že kdybych se na takovém koncertu ocitla, že by mě to nezasáhlo a nerozvířilo to ve mě emoce. Dokonce jsem přesvědčena o tom, že ano.
    Ty sis to Michelle užila na plno!
    Henrieta

    OdpovědětVymazat
  4. Jé, Trojka. Vždycky mě mrzelo, že se tam kouří, člověk odtamtud odchází jako uzenáč.
    Ke klasické hudbě mám takový pozérský vztah. Navzájem si nevadíme, ale skutečně poslouchám jen ty nejznámější a nejprofláknutější kousky, takže "pop music" klasiky. Jinak se popravdě docela trápím :D

    OdpovědětVymazat