sobota 1. dubna 2017

Dopis do nebe a dál

Myslím, že jsem ještě nikdy nezažila tak dojemný, náročný a emočně přeplněný swap. Vymyslela jsem ho já a v jeho popisu znělo: "Je to dopis bez adresy, dopis často bez odpovědi, ale přesto tak důležitý, cenný a mnohdy velmi dojemný a osobní dopis. Máte někoho, komu byste chtěli napsat, ale z nějakého důvodu to nejde? Pošleme si dopis, který možná patří do nebe nebo ještě dál, možná na druhou stranu světa nebo jen někomu, komu tajíte své city a nemůžete tak tento dopis poslat...tento swap by měl mimo jiné skvělou terapií, smířením, pochopením a také určitou zpovědí, po které se vám neuvěřitelně uleví."

Na tento swap se mi přihlásila Bohunka. Byla jsem moc ráda, protože už jsem s ní pár dopisů a otevřených zpovědí zažila a tak jsem neměla problém svěřit se jí. Ani nevím proč, ale Bohunka má tak nějak mou přirozenou důvěru, a to i přesto, že většinou si od lidí držím odstup.
Od Bohunky mi přišel jeden dopis, který směřoval přímo do nebe. Psala tam své babičce. Sedla jsem si s dopisem v autě, venku svítilo slunce a já si zapnula hudbu. Pohodlně jsem se usadila a dala se do čtení. Brečela jsem od začátku do konce. Bylo to jako prožít její příběh a to, co zažila ona. Byla jsem dojatá, překvapená a některé zážitky byly tak milé, že kdybych měla Bohunku u sebe, tak bych ji musela obejmout. Bylo to opravdu zvláštní číst dopis, který patřil někomu jinému, ale jsem si jistá, že ten komu patřil to moc dobře ví a dostal se až tam úplně nahoru...

Já jsem nakonec Bohunce poslala dva dopisy. Pustila jsem si milovanou hudbu, piano a housle a začala psát. Jeden dopis byl až do nebe a dál pro dědu. Samozřejmě jsem mu popsala už stovky papírů, vzkazů a všeho, ale tohle byl opravdu otevřený a obsáhlý dopis, který jsem ještě nikdy dřív nenapsala. U tohoto dopisu jsem vybrečela celé balení kapesníčků, měla jsem oteklé oči jako králík, ale neskutečně se mi ulevilo, jakoby ze mě na chvilku spadlo obrovské břímě a tíha. 

Druhý dopis byl trošku anonymní, trošku tajemný, ale každopádně to byl jeden z nejtěžších dopisů, jaké jsem kdy napsala. Byl totiž první a zároveň poslední. Je docela těžké vědět, že takový dopis už nikdy nenapíšu a že jej ani nemůžu poslat. Je zvláštní psát někomu, kdo si to nepřečte, i když by mohl...ale v jiné době, v jiném čase a snad v jiné skutečnosti. U tohoto dopisu jsem se chvilkami usmívala, chvilkami se zasnila a hlavně jsem si utřídila myšlenky a pochopila, že vlastně i tak, přes to všechno jsem nějak zvláštně, smutně a dojemně šťastná...někdy vám totiž ke štěstí stačí existence některých duší a lidí, nemusíte je ani vlastnit...

Tento swap se snad ani nedá bodovat, protože byl intimní zpovědí dvou "neznámých" lidí, kteří si navzájem otevřely další třinácté komnaty. Kdybych přece jen měla bodovat, tak dávám samozřejmě 10 z 10 bodů a k tomu obejmutí a absolutní pochopení, protože v mnohém vím, jak se Bohunka cítí. Věřím, že naše dopisy šly do nebe a dál a tam přinesly pocit jakéhosi smíření, kapku pochopení a neskonalou lásku, která byla, je a vždy bude...děkuji za to, že jsme to mohly prožít, děkuji za důvěru a nejvíc děkuji za tu možnost, vyslovit nahlas dosud nevyslovené...

Jak se vám líbí tento swap? Svěřili byste své pocity papíru? Komu byste psali vy? Zdá se vám těžké napsat takový dopis do nebe a dál?

Dojatá
Milující dopisy
Ještě nějakou dobu tady






4 komentáře:

  1. Ach Mi, ten nápad byl, je a bude úžasný. Vím přesně komu bych psala do nebe a komu ještě dál a zároven vím o spoustě lidí, kterým bych psala (nejspíš i ne zrovna hezké veci) a nikdy neposlala...
    Myslím, že jsi swap dělala s přesně s tím člověkem, se kterým si jej dělat měla. Pro Bohunku je to swap přímo na míru :-)...ale někde hluboko závidím, že jsem to nebyla já :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Nádherná myšlienka :) Ja píšem svoj denník akoby formou listu, ale takto ma to ešte nenapadlo ♥ úžasné a veľmi pekné, skvelá myšlienka. Posielam listy, milujem listy :)

    OdpovědětVymazat
  3. Jejku nádherné, psala bych svému dědovi (Štefanovi), do nebe.

    OdpovědětVymazat
  4. tak toto ma naozaj zaujalo. Je to nezvyčajné a myslím si, že človeku sa úplne uľaví :) ja si takéto dopisy píšem do telefónu a potom to vymažem. Píšem si tam napríklad veci, keď som nahnevaná a nie tak že ty debil a bla bla, ale skôr že bolí ma keď toto a toto robíš a bla bla, a potom mám pocit, že všetko opadne a nemám potrebu sa s nikým hádať alebo ho obviňovať

    OdpovědětVymazat