středa 26. dubna 2017

Nejen o lásce ke klasické hudbě


V pátek jsem byla pozvána od kamarádky Magdy na koncert klasické hudby. Možná to o mně není příliš známo, i když se to snažím říkat často, tak opravdu miluju klasickou hudbu. Někdy mi v písních vadí slova a tak velmi oceňuju hudbu, která je zároveň jen instrumentální. Musím říct, že všechny akce s milou Magdou naberou vždy neskutečný spád a často je všechno jinak než prvotní plán.
Plán byl jasný - zajít do obchodů, projít nějaké sekáče a pak se stavit na kávu do kočičí kavárně v Brně. No a pak na koncert Brněnské filharmonie, která měla být v nějakém brněnském kostele. Říkala jsem, že tyto naše akce jsou taková malá Pařba ve Vegas, hlavně protože nikdy nevíme, kde začneme a nikdy nevíme, kde skončíme. Tentokrát to však bylo opravdu skvělé.
Daly jsme si klasický sraz pod hodinami na nádraží, vletěly do levných knih, které  jsme vzaly opravdu skokem, pak prošly několik sekáčů, nakoupily pár kousků oblečení a dárků, vyzkoušely různé šaty, prošly taky město a místo do kočičí kavárny jsme zatoulaly do Trojky. Musela jsem se opravdu smát, z koček do trojky? Proč ne!:) Musím říct, že toto alternativní místo mě překvapilo a potěšily mě hlavně originální polštáře na stropě. A navíc jsem si zde dala kakao! Ano, slyšíte dobře. Kakao v kavárně, a musím říct, že lepší kakao jsem nikdy nepila. Najednou jsem se ocitla zase na kakau u prababičky a vrátila jsem se do dětství.
A pak přišel pan Hlad!:) Je neskutečné, kolik míst a restaurací v pátek večer nevaří. Ale díkybohu posezení na Orlí ulici, taková menší divadelní kavárna ano. Jídlo bylo skvělé a steak za 79 Kč opravdu výborný. Daly jsme si sklenku růžového vína a zjistily, že koncert není v Bazilice na Mendláku, ale v Minoritském kostele a taky, že nehraje Filharmonie, ale Czech Virtuosi. V tento okamžik už jsem se opravdu velmi bavila a smála a smála...

Jsem opravdu velký milovník klasické hudby. Měla jsem ji ráda vlastně vždycky, ale nejvíc jsem si ji zamilovala poslední rok svého bakalářského studia. Je to neskutečné, ale na konci mě ta škola opravdu bavila. Musím říct, že Czech Virtuosi předčili mé očekávání a vůbec mi nevadilo, že to není Brněnská Filharmonie. Byla jsem uchvácena, skoro jsem ani nedýchala a kostel dal tomuto koncertu nejen skvělou akustiku, ale taky atmosféru.
Naprosto obdivuji dirigenty, kteří hudbu opravdu prožívají a to mě na nich velmi baví. Líbilo se mi, že byli všichni v černém, fascinoval mě sbor a taky ostatní hudebníci, kteří hráli naprosto božsky. Nadšením a vzrušením mi tlouklo srdce tak nahlas, až jsem měla strach, že to bude slyšet a bude to tu hudbu rušit. Byla jsem absolutně konsternována, vyčistila si hlavu a dokonale si to užila. Takových akcí potřebuju víc a víc!
A co jsem udělala, když jsem přišla domů? Pustila jsem si další klasickou hudbu! Za mě tedy, prosím ano!

Jak jste na tom vy a tento hudební žánr? Co posloucháte vy?

Klasička





středa 19. dubna 2017

Čajový swap plný dobrot

Tento swap s názvem Čajové překvapení vystavila Veverka. Už jednou jsem s ní tento swap dělala a bylo to super, protože jsem pak nemusela celou zimu kupovat čaje. V popisu swapu bylo: "Sbírám čajové přebaly a občas se mi doma nahromadí víc čajů, než stačíme nebo chceme doma vypít. Takže je opět nabízím do swapu, který je určen pro toho, kdo chce se rád nechá překvapit a rád vyzkouší různé druhy čajů."
Já jsem posílala takový jarní mix, ve kterém bylo od všeho něco. Poslala jsem Veverce něco jako oříšky, ale byl to hrách v těstíčku, doma na něm trošku ujíždíme, i kdy je hodně pikantní. Pak nesměly chybět nějaké dobroty na svačinku nebo na cesty. Přidala jsem knížku, zajímavý parfém, který mi hezky voněl a určitě ještě něco, co si ale nemůžu vzpomenout. Až budu mít fotku, tak opět dodám. Já si málokdy sama vyfotím to, co posílám.

Od Veverky, nebo-li od Stáni přišla krásná krabička, která byla plná čajových sáčků. Našla jsem přesně podle svých preferencí a požadavků čaje ovocné, zelené, taky nějaký ten bylinkový a hlavně spoustu nových čajů, které jsem ještě nikdy neviděla a nezkoušela. Například vůbec neznám kouřový čaj a jsem na něj hodně zvědavá.
 K čajům byly přibaleny i nějaké dobroty, které byly takto krásně a originálně zabaleny.
 Ještě jednou náhled do čajového ráje. Myslím, že do prázdnin mám co pít!:)
Velmi mě pobavily oreo sušenky, které mi přišly i v jiném swapu, takže se mi doma sešly dvoje. Jedny hned putovaly na ochutnávku dalšímu mlsnému jazýčku.
Ranní kakaové sušenky byly podobné jako bebe a byly celkem fajn. Ochutnat jsem stihla sice jen kousek, ale taková příjemná klasika, která neurazí.
Ovšem tato čoketka byla výborná. Tu si rozhodně chci dát znovu! Stáni, kdeee?:D
A srdíčka znám, ty se mi doma taky sešly dvoje, tak šly dál. Já osobně moc musli nemusím, i když se u nás doma sní a spotřebuje všechno.
A milým překvapením byl tento roztomilý pohled a oceňuji, že jej Veverka ručně napsala. A vyluštila jsem jej úplně v pohodě!:)
Tento swap byl velmi příjemný a pohodový. Dávám mu rozhodně 10 z 10 bodů a děkuji za zásobičku výborných čajů. Až možná při swapování jsem se čaje naučila pít a neflákat tak pitný režim. Děkuji i za dobroty, kterých tentokrát bylo opravdu hodně! Těším se na další setkání u swapu.

Jak se vám líbí toto čajové překvapení? Jaké čaje preferujete vy? Co by vás ve swapu potěšilo?

Čajomilka


úterý 18. dubna 2017

Střípky z Velikonoc

Na začátku týdne jsem se mrkla do kostela u svatého Jakuba v Brně. Toto místo mám moc ráda, stejně jako všechny hrady, zámky, katedrály, tak se mi líbí i kostely. A čím méně je tam zlata a čím víc je tam přirozeného kamene, zajímavé architektury, tím lépe. Sedla jsem si do lavice a přemýšlela, pokládala jsem si otázky a pak si na ně odpovídala. Chvilku jsem jen tak seděla v tom tichu a bylo to moc fajn. Člověk by se měl někdy jen tak zastavit a udělat něco, co pro něj není běžné...
Jak už jsem psala minule, tak toto období Velikonoc moc nemusím, ale rozhodla jsem se, že volno a svátky využiju jen k těm příjemným činnostem. Ty jsme zahájily s milou Mišulkou na pěším výletu do Jinačovic. Šly jsme přes hory a přes doly (čtěte přes jeden kopec v lese), a na tom kopci jsme si udělaly piknik. Oslavily jsme jaro jahodovým šampusem a připily si nejen na zdraví.
Po dlouhé době jsem se položila do trávy. Ležela jsem a dívala se do nebe, byla to naprostá idylka a bylo mi skvěle. Hned jsem si řekla, že se v té chvíli konzervuji a až budu příště hledat nějakou šťastnou vzpomínku, tak si můžu připomenout tento zážitek.
Z výletu jsme se vraceli večer a když jsme šly lesem, tak nádherně zapadalo slunce. Normálně jsem toužila po tom přenocovat v tom lese. Natáhnout si nějakou plachtu na zem, lehnout si, povídat a zažít nějaké šílené dobrodružství a něco, co jsem dělala dřív jako malá. Dřív jsem tolikrát spala pod širákem, neměla z ničeho strach a do všeho šla po hlavě. Dnes? Neudělám ani krok navíc ze své komfortní zóny...
Velikonoce pak pokračovaly malým slavením na zahradě. Na takovém zahradním pikniku rozhodně nesmí chybět kousek mazance a ovoce. A nesmějte se mi za ty hnědé banány - mám je moc ráda a na internetu je opravdu spousta článků o tom, jak jsou zdravé. Já na nich ujíždím už od malička. Heh, asi vím co je dobré!
Velkým krokem byl zase návrat ke zdravému jídlu. I když se někomu mohly Velikonoce zdát jako svátky obžerství, tak já jedla hlavně hodně zeleniny a vůbec jsem se nepřejídala. I chlebíčky jsem dokonce dělala celozrnné s pomazánkou, kde byla jen mrkev a tvaroh. Už navždy chci jíst jako člověk...zdravě, barevně a pestře:)
Svátky nám zdobila tato "svatá" trojice zajíců. Ještě jednou děkuji za krabici plnou nádherných perníků, které pekla babiččina kamarádka Olga. Opravdu je mi líto takové perníky jíst. Tak uvidím, jestli ještě vydrží nebo už je čas je ochutnat.
Jako každý rok jsem pekla mazanec. Mám už takový svůj očesaný stálý recept. Peču vždy tvarohový mazanec. Je to jednoduché, rychlé a hlavně mazanec vydrží vláčný několik dnů. Nemám ráda  suché pečivo. Vršek jsem posypala mussli s čokoládou, protože jsem neměla mandle. Haha, opět tedy recept, co dům dal.
Beránek se mi povedl s useknutým ouškem a i když jsem pekla v silikonové formě, tak mu trošku zčernal nos. Ale vůbec mi to nevadilo, za prvé Beránka vůbec nejím a za druhé na něj stejně přišel krém. Beránek je to opět medový, toho peču taky každý rok. A krém na něj je pistáciový. Dozdobila jsem ho kousky čokoládových lupínků a interně ho pojmenovala jako - Pokakaný Beránek:D


No a na závěr Velikonoc nesmí chybět můj milovaný živý Beránek, který samozřejmě jako tradičně rád zapózuje. Jsem ráda, že jsme tyto Velikonoce přežili ve zdraví, a to i přesto, že do nás nabouralo auto, ale já jsem se vůbec nedivila, protože tyto svátky se vždycky něco podělá. Tak tentokrát díky vesmíre, že to odnesl jen plech. Doufám, že jste si hlavně volno a příjemně počasí a teplo užili co nejvíc a vše zvládli v pohodě, klidu, míru a s rodinou nebo přáteli.
A protože jsem byla "chytrá" a nestačila jsem se před koledníky obléct a dostala vyloženě na holou, tak jsem vážně ráda, že je to za námi a zase za rok. Není v plánu, že se ty Velikonoce zruší nebo tak něco?:D

Jak jste se měli vy?

Zase vymrskaná
zatím tedy neuschnu




Fitness dort s tvarohem

Tento dort jsem zkoušela poprvé, protože jsem se rozhodla, že budu péct zdravěji. Takže se pokouším vyhýbat cukru, mouce a snažím se najít nové fit recepty. Pokud byste měli tipy na další podobné, tak sem s nimi!
Na tento tvarohový dort potřebujete
na korpus
300 g ovesných vloček
4 bílky
300 ml mléka
lžíce jedlé sody
20 ml olivového oleje
2 lžíce holandského kakaa
na náplň
600 g tvarohu
50 g kokosu
2 lžíce medu nebo stévie dle chuti
Postup
Korpus si připravíte rozemletím ovesných vloček. Až z nich bude jemná moučka, tak přidejte kakao a jedlou sodu. Přimíchejte olivový olej a mléko. Mezitím si ušlehejte bílky do tuhého sněhu a něžně vmíchejte do těsta. Těsto dejte do formy a pečte na 200° C, já pekla asi 40 minut. Náplň dortu je jednoduchá. Jednoduše smíchejte všechny ingredience s tvarohem, naneste na upečený a vychládlý korpus. A pak už můžete jen dozdobit hořkou čokoládou.
Na recept jsem se inspirovala tady - Ronnie
Jak se vám tento dort líbí? Vyzkoušíte ho? Taky pečete bez mouky? Máte nějaké další tipy na fitness dobroty?

Zdravě, ale furt hravě

sobota 15. dubna 2017

Velikonoční vazby a tipy na dekorace

Jako každý rok jsem se dala opět do výroby velikonočně-jarních věnců na hřbitov. Tentokrát jsem dělala opět jen dva věnce. Dělám je vždy ze zbytků, takže mé náklady na ně jsou celá nula korun. Používám většinou to, co dům dá. Skořápky od vajec, nabarvená peříčka, sušené nebo umělé květiny, kousky dřívek, papírové vystřihovánky zajíců a různé další. 
 Na fotce vypadá tento věnec jako spousta naplácaných věcí dokola. Ve skutečnosti má přesně stanovený počet peříček, počet květin a také dalších komponentů. Ty jsou pak nalepené tavnou pistolí. Podklad věnce je ze suchých větviček, které jsem svázala nití. 
 Opravdu rychlá a lidová tvořivost. Přece se s tím nebudu s..., no tamto!:) 
Popravdě musím říct, že jsem tak trošku jarní rebel a barbar. Nevím, proč ale jaro moc nemám ráda. Možná za to může má čirá nenávist k velikonočním svátkům. Snažím se na tom pracovat, snažím se ty Velikonoce tak nějak vzít, jak přijdou. Dokonce peču s menším donucením mazanec, beránka a dělám podobné tradiční hlouposti, ale moc si to neužívám. Ještě jsem nepřišla na to, proč mi tyhle "svátky" a jaro tak vadí. Asi, že je všude takové plánované veselí, nutně se slaví něco, co ani nevím, jestli je ke slavení a zároveň se vaří a peče všechno, co nemám ráda! Ach jo, zlaté Vánoce!:D

Trošku jsem se překonala a vybrala vám nějaké tipy na velikonoční dekorace, které se mi docela líbí a i když doma nemám vůbec nic nazdobené a nejsem velikonočně naladěna, tak tohle jsou věci, které by mi zas až tak nevadily.
Tohle je něco tak děsivého a roztomilého zároveň, že jsem vážně přemýšlela nad zrealizováním toho!
Myslím, že letošní nadílka bude v látkovém duchu.
Tyto cupcakes se mi moc líbí, i přesto, že jsou vyloženě velikonočně-jarní.
Super nápad jak servírovat polévku v chlebu.
Kdo by nechtěl králíka z ponožky? Hlavně, když těch opuštěných ponožek člověk vytáhne z pračky tolik!:D
Opět příjemný nápad na pytlíky.
A suprové papuče, které se mi líbí:)
Jak jste na tom vy a Velikonoce? Máte je rádi? Slavíte je? Co všechno připravujete?

Haha, velikonoční grinch 

čtvrtek 13. dubna 2017

Uchvácena místem i lidmi v Cafe In The Ghetto

Máte svou oblíbenou restauraci, oblíbenou kavárnu nebo místo, kam se rádi vracíte? Já si často na nějaké místo zvyknu, oblíbím si jej a pak najednou zmizí, zavřou jej nebo třeba změní svou filozofii a styl. V Brně je plno různých kaváren, restaurací a míst, které přímo vybízí k posezení. Já jsem však na tato místa velmi vybíravá a nespokojím se jen tak s něčím....
Dnes vám chci představit místo, kam mě zavedla kamarádka. Díky Magdi! Je to místo v části Brna, kam mé kroky směřovaly jen málo často, je to místo tak trošku schované v ulici, ale zároveň je to místo s velkým srdcem. Cafe in the ghetto se mi zalíbilo hned po vstoupení. Starší retro nábytek, na první pohled neladící, na druhý pohled hrající dokonalou symfonii. Křesla velká i malá, pohodlná a ideální k sezení. Jako kdybyste se vrátili domů a plácli sebou do oblíbeného a milovaného křesla.

Co mě naprosto uchvátilo je také možnost, aby zde byli psi. Já jako psí milovník a pejskař to opravdu oceňuji a tam, kde můžu být kávu nebo víno a potkat tam třeba pět různých psů, se všemi se pohrát a pomazlit, je pro mě malý ráj uprostřed všedního dne a zbytečných omezení, které jsou jinde. Taky jsem si zamilovala kout s knihami. Je jich tam spousta, člověk si opravdu vybere.
A co je naprosto úžasné a dává tomuto místu příjemnou energii jsou lidé. Otevření, příjemní a naprosto přátelští. Skvělá obsluha, vstřícný majitel a péče, kterou si člověk opravdu rád nechá líbit. To všechno z Cafe in the ghetto dělají místo, kam se ráda vrátím a kam se nebojím vzít přátele. 
Absolutní třešničkou na dortu jsou pak kurzy keramiky a další akce, které zde probíhají velmi často. A rozhodně nesmím opomenout vždy výborné víno a naprosto úchvatný nakládaný hermelín. Pokud chcete zažít opravdový orgasmus na talíři, tak rozhodně vyzkoušejte variantu hermelínu s kardamonem a arašídy. Myslím, že nic lepšího jsem k vínu nejedla.
Zůstávám věrná a nadšená, že jsem díky kamarádce objevila místo, kde se dá na chvilku schovat, zastavit, užít si příjemné chvíle a zrelaxovat. Díky za tu možnost a doufám, že toto místo nezmizí, ale spíš naopak - dozvíte se o něm i vy a možná se potkáme právě zde...ať už u kávy nebo u vína, tak zde rozhodně s úsměvem!

Máte taky své oblíbené místo? Jaké místo byste mi doporučili v Brně a okolí?
Občas kavárenská povalečka