pondělí 6. února 2017

Těsně poté

A je to za mnou! Slyšeli jste tu obrovskou ránu? To mi spadl kámen ze srdce! Konečně mám za sebou tu velkou, šílenou a měsíce před sebou tlačenou hrozbu - státnice! Bylo to všechno, jenom ne lehké. Opravdu jsem se zapotila a nejvíc sama doma při učení. Ale pojďme trošku oklikou...
Když jsem se hlásila na Filozofickou školu tak jsem od ní vlastně nic moc nečekala, hlavně jsem nevěřila, že jí budu proplouvat celé ty tři roky tak, jak jsem proplouvala. V prvním semestru jsem měla z požadovaných dvaceti kreditů šedesát. Začala jsem jednoduše ve velkém. Celé mé studium byla jedna velká snůška náhod, i když náhody nejsou, kupa štěstí a ještě více zábavy a smíchu. Na škole jsem poznala také pár skvělých přátel, zažila vtipné scénky a taky zjistila, že studovat Umění není taková procházka růžovým sadem.
Po dvou letech jsem měla splněný počet kreditů, ale přesto dostudovala ještě ten třetí rok. Přece jen mi chyběly nějaké povinné předměty. Když jsem si vybírala Bakalářskou práci, tak jsem pořád nevěřila tomu, že to je jako ono, že jdu do finále a pořád se tomu smála a brala to fakt na lehkou váhu.
Pak ale začalo přituhovat a mě tuhl úsměv na rtech. Termíny prvního nahlížení, první kontrola tématu, osnovy, práce, veškeré sbírání materiálů, návštěvy u mnou vybraného pána grafika, studium v knihovně, tahání stohů knih z knihovny, papíry všude a práce, stres, škola, práce, stres, škola a ještě několikrát dokola. Ani jsem se neohlédla a najednou byl květen, červen a já měla odevzdávat práci a připravovat se na státnice. Zkusila jsem to stihnout, ale bylo by to nejspíš na úkor kvality a tak jsem si státnice odložila na pozdější termín.
To mě ovšem nenapadlo, že budou prázdniny, letní aktivity, dokonalý podzim, který jsem si naprosto užila a pak zima. Dlouhé večery u knihy, dlouhé procházky zasněženou krajinou a taky spousta, ale fakt spousta článků do práce. No a k tomu ještě dopsat bakalářku. Výzva potvrzena - práce nakonec v termínu úspěšně odevzdána. 
A pak přišlo to nejšílenější. Příprava na státnice. Díky vesmíre, že mám kamarádku, která mi všechny ty stohy papírů vytiskla a připravila. Teď už zbývalo jen se to naučit, hahaha. Věřila jsem, že to nebude tak těžké. Ale jak jsem se spletla. Mé nahlížení v prosinci před Vánoci ve mně nenechalo ani stopu z učení, Vánoce jsem si chtěla užít v klidu. Plán byl začít se učit od prvního ledna. Opět ještě jednou - hahaha!
Nevěřili byste, kolik věcí jsem v té plánované době učení zvládla. Žehlila jsem, prala, přeskládávala skříně, psala články i o víkendu, denně cvičila, vyráběla dárky, hrála na flétnu, dělala jsem prostě cokoliv jiného jen abych se nemusela učit. A dny utíkaly a potom přímo letěly. A já? Začínala být nervózní, nevrlá a ve stresu.
Začala jsem sebou všude nosit studijní materiály, co kdybych se chtěla začít učit zrovna teď. A pak jsem si to začala po večerech číst. Bylo to nekonečné, šílené, únavné, nezáživné a já jsem byla čím dál bledší, vyčerpanější a zoufalejší. Od prvního února jsem si vzala dovolenou, takový můj "svatý týden" před státnicemi a denně se učila víc jak 10 hodin. Dlouho do noci, pouštěla si opery, dokumenty, dívala se na prezentace a propadla absolutnímu šílenství.
A dnes? Dnes jsem ty zapeklité státnice udělala! Panejo! Ještě teď tomu nemůžu věřit. Ale já jsem opravdu dostala otázku na mé nejmilovanější téma funkcionalismu a Vilu Tugendhat, to snad není možné! Test, který byl před ústní zkouškou jsem taky zvládla a celkově jsem státnicemi proplula. Musím říct, že jsem měla dokonalou zkoušející komisi, se spolužáky jsme se vzájemně podržely a pak vše následně oslavily!
Jsem unavená, ale šťastná! Nikdy bych nevěřila, jak moc mě potěší takový školní úspěch. Mě, takového nestudenta, flákače a lenocha! Ale ano - je to tam! Jsem titulovaná, už napořád a nafurt.
Dopisuji článek, usmívám se, plánuji si, jak zase začnu žít, chodit ven, číst knihy, dívat se na oblíbené filmy, psát články do práce a přitom všem poslouchám Chopina...jeden z mých státnicových okruhů! A sakra, jsem poznamenaná!:D
A pozvolna, lehounce a tiše se asi zamilovávám do umění. Po třech letech...a sakra!:)

Dnes s jiným podpisem
 jednoDUŠE

M.

P.S. Tímto bych chtěla také veřejně poděkovat všem, kteří mi drželi palce, pěsti a mysleli na mě. Udivuje mě, jak moc jste mi věřili, protože já si nevěřila ani z poloviny tolik. Ztrácela jsem naději, dokonce brečela nad hromadou učení, že je toho moc, stresovala sebe a všechny okolo, sjížděla meditační kazety jako blázen, modlila se, psala kouzla do vesmíru, měla sebou miliardu amuletů, ale stejně za svůj úspěch vděčím také vám, kteří jste mě na mé cestě podrželi, fandili mi, zvedali ze země, kopali do zadku a posunovali tím dopředu! Díky, díky a díky vám všem!


10 komentářů:

  1. Mě sice vysoká čeká až za dva roky, ale i přes to mě to naprosto děsí. Strašně ráda čtu články na podobné témata. Je to taková motivace do budoucna, prostě stresy stresy, ale dá se i přes to všechno zvládnout. Ale stejně mě to děsí pořád... :D Super článek! :)
    http://podmrakem.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Neboj, to zvládneš, když jsem to zvládla já a ještě v takovém stresu, tak už to dá každý, haha:) Já jsem si předtím taky četla milion článků na téma státnice, ale většina z nich mě spíš ještě víc vyděsila:D Heh, děkuji:)

      Vymazat
  2. Moc moc blahopreju.
    Ted by to chtelo skutecnou dovolenou.
    Krasne dny.
    Bohunka
    Psala jsem ti pred casem vzkaz, dorazil?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Bohunko, to je pravda, ale tu dovolenou si zase dopřeju až v létě:) Děkuji, žádný vzkaz mi nepřišel:/ Jestli si psala na mail, tak mrknu i do spamu.

      Vymazat
    2. Psala jsem tu pres blog, zda jsi uz posilala ten kalendar, zatim nedorazil a uz je unor.
      B.

      Vymazat
    3. Ach jo, já jej posílala hned po výhře ve velké obálce:(

      Vymazat
  3. Gratuluji, gratuluji, gratuluji...moc dobře si pamatuji jaké to bylo. Všechno co píšeš v článku jsem prožila před 2 lety, v 41 letech, dvěma dětma a manželem. Ta euforie, když jsem to zdárně zvládla, to se nedá popsat, ale prožít :-) A ano, tolik práce kolik jsem udělala, když jsem se měla učit....to pochopí jen ten, kdo ví.

    Narozeninová giveaway

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moooc děkuji!:) Jojo, jak má člověk domácnost, děti, muže, tak to je všechno mi přijde, ještě trošku náročnější. Ale ta euforie a radost za to opravdu stojí:)

      Vymazat
    2. Tedy smekam na druhou. Ja mam jen ty deti a manzela a neumim si predstavit jeste studovat.
      Krasne dny.
      Bohunka

      Vymazat
  4. Gratuluju. A užívej si ten pocit, že to máš za sebou.

    OdpovědětVymazat