úterý 28. února 2017

13 čarovných otázek o snění

Sny jsou zvláštním zážitkem, který vnímám velmi silně. Už od malička mě sny provází a já se o ně zajímám, čtu si o nich, zkoumám je a snažím se dívat se na ně z několika pohledů. Dnes třeba z pohledu malého a snad i milého dotazníku, který o mém snění řekne víc. 
1) Zdají se ti v noci sny?
Ano, zdají. Dokonce se mi sny zdají každou noc. Už jsem se naučila si sny pamatovat, protože si je hned po probuzení v duchu nebo i nahlas zopakuji. Pak si je zapisuji do snového deníku nebo do počítače. Spoustukrát jsou mi sny inspirací pro psaní, pro povídky a příběhy. Málokdy se mi zdá jen jeden sen.

2) Máš snář a vykládáš si sny?
Ano, mám snář a dokonce mám alespoň dalších deset knih o snech. Jak z pohledu šamanismu, magie, čínské medicíny, psychoanalýzy, podle Freuda a podobně. Snažím se sny studovat komplexně a vědět o nich ideálně všechno. Sny si vykládám spíš podle pocitu, podle událostí kolem a snažím se na každý sen dívat z několika pohledů. Málokdy si sen vyložím stylem snáře, že třeba had ve snu = neštěstí.

3) Co ty a noční můry?
Tak o tom bych už dnes mohla mít slušně obsáhlou knihu. Řekla bych, že já a noční můry jdeme spolu ruku v ruce už pěknou řádku let. Ano, noční můry mám a dost často. Dokonce jsem od blízkých zaslechla, že máme v rodině prokletí v podobně nočních můr. Jako malá jsem často brečela ze spaní, nechtěla spát ve tmě, nechtěla spát sama a sny hrozně trpěla. Poslední dobou už to spíš beru jako další život, který se odehrává v noci. A někdy je opravdu hodně zajímavý a často bolestně skutečný.
Noční můra od milovaného H.Fussli
4) Zažila jsi někdy spánkovou paralýzu?
Ano, zažila. Není nic horšího než se probudit, otevřít oči a nemoct pohnout nohama ani rukama. Nemoct se nadechnout a křičet do ticha noci tak, že ve skutečnosti nevydáte ani hlásku. Občas se spánkový paralýza spojí s velmi nepříjemnými představami a vidinami. Někdy jde jen o stín u postele, někdy je stín blíž a jakoby svíral vaše hrdlo nebo vám seděl na hrudi. Lidský mozek, podvědomí a taky bezbřehá fantazie dokážou někdy vytvořit opravdu malé peklo na zemi.

5) Dokážeš své sny ovlivňovat?
Lucidní snění? Myslím, že jsem se za ty roky "studia" a zkoumání snů už mnohé přiučila. Takže za sebe bych řekla malé tiché ano. Ano, umím své sny ovlivnit, ale ne vždy se mi to povede. Často však ve snu vím, že je to sen, často se přinutím probudit nebo když padám do propasti, tak pod sebe vsunout třeba obrovský nadýchaný polštář nebo trampolínu, která mě vrátí zpět. Ovšem ne vždy se mi to povede. Hodně to záleží na mém rozpoložení a psychické pohodě.
6) Máš ze snů nějaké zajímavé poznatky?
Mám ze snů milion poznatků, ale mezi nimi třeba to, že ve snu si můžu vybrat, buď můžu běhat nebo létat. Nikdy ne obojí dohromady. Nikdy ve snu nejím, i když mám často obrovský hlad a jídlo sháním, kupuji nebo připravuji. Ve snu nemám odraz v zrcadle, jen jednou jsem se ve snovém světě v zrcadle viděla a probudila jsem se absolutním šokem a absolutně nechápala, co se to stalo. A spoustu dalších poznatků a zjištění.

7) Na co myslíš večer před spaním?
Dřív, když jsem pravidelně cvičila jógu, tak jsem si přehrála celý den od rána do večera, poděkovala za to, co se povedlo a snažila se pochopit to, co bylo špatně a jak to mám udělat jinak. V současnosti si před spaním pouštím hudbu, filmy, meditaci nebo si jen lehnu na záda a zavřu oči. Představuju si, co krásné jsem zažila, myslím na hvězdy, na vesmír, na toulání v lese, na piknik na louce, na lidi, které mám ráda, na objetí blízkého nebo na chvíle, kdy má člověk pocit, že je šťastný a že opravdu žije naplno...

8) V jakou hodinu se často v noci vzbudíš?
U mě je to jasné, budím se buď přesně o půlnoci, tedy na mém digitálním budíku bliká 0:00 nebo taky velmi často 3:15. A úplně nejčastější čas, který vidím je datum mého narození a zároveň datum úmrtí mého milovaného dědy. Tohle číslo mě provází nejen ve snech, na hodinách, ale i ve skutečnosti, třeba na billboardech, cedulích, spz značkách a podobně.
9) Byla si někdy náměsíčná?
Ano. A musím se tomu ještě dnes smát. Když jsem byla malá měla jsem dokonce halucinace, nemohla spát a měla pocit, že mě někdo unáší na vodě, pak do mraků a podobně. Vždy jsem pak chodila po pokoji nebo po domě. Taky jsem si jednou odnesla přikrývku a schovala ji. Vzbudila jsem rodiče, že je mi zima a půlku noci jsme hledali mou deku.

10) Je nějaký sen, který se ti opakuje neustále dokola?
Marně přemýšlím, jestli ještě nějaký takový sen mám, ale mám pocit, že žádný stejný sen se mi neopakuje. Je pravda, že se mi zdá o stejných místech, lidech, ale mé sny mají vývoj a pokračují si jako nekonečný příběh neustále dál. I když velmi často se mi zdávalo o moři, vlastně pořád to samé. Teď už kupodivu dlouho ne.

11) Jaký byl tvůj nejkrásnější sen?
Jelikož mám snů opravdu hodně, tak je těžké vybrat ten nejkrásnější. Rozhodně k takovým snům ale patří potkávání se s lidmi, kteří už tu nejsou. Není nic lepšího než ve snu znovu stát naproti někomu, kdo vám neuvěřitelně chybí a život bez něj ztrácí smysl. Stát proti němu, udělat krok a moct ho ještě jednou obejmout. Pevně zmáčknout, brečet štěstím, radostí a také dojetím, bouchat do něj pěstmi, že vás tu nechal, nechávat se uklidňovat, konějšit a hladit po vlasech. Říct mu ještě jednou, jak moc vám chybí, jak jste ho milovali a jak ho milujete pořád a už taky navždy budete. Prosit ho, ať vám drží místo vedle sebe. Takové sny, kdy můžete udělat ještě něco, co jste nestihli, tak ty jsou nejlepší...

12) Jaký byl tvůj nejhorší sen?
Nejhorší sny jsou pak ty, kdy se vám zdá o něčem z čeho máte strach. Sny o rozchodu, o nemoci, o smrti, o ztrátě blízkých, o ztrátě pevné půdy pod nohami. Sny o válce, o tom, že jste na světě úplně sami a nikdo vás nechápe. Sny o věcech, které nemůžete změnit a nic s nimi neuděláte. Vlastně stejně jako v realitě, i ve snu je nejhorší bezmoc.
13) Máš nějaké snové přání?
V ideálním případě bych si mohla přát, aby se mi pořád zdály sny, tak jak se mi zdají. Možná by mohlo přicházet víc těch příjemných a barevných snů, možná by ty sny nemusely být předpovídající budoucnost, protože jsem z toho občas unavená a možná bych byla ráda, kdybych své sny chápala snáz a symboly a nápovědy v nich byly přímější a pochopitelnější. 

Jak jste na tom vy a sny? Jaké sny se vám nejčastěji zdají? Máte už svůj lapač snů a máte nějaký tajemný snový zážitek?

Milovnice snů


neděle 26. února 2017

Šílené dny - co to visí ve vzduchu?

Poslední dny si pluji na vlnách zvláštní melancholie. Nějak nemám chuť ani psát, tedy nic jiného než články do práce. Občas, hlavně v zimě nebo na jaře tady ten pocit mám. Vlastně nemám ráda ani zimu a ani jaro. Potřebuji léto a podzim! Zároveň je toho tolik, co bych chtěla říct, sdělit nebo o tom vyprávět příběh, ale pak si po práci jdu vyčistit hlavu do přírody nebo si jen lehnu a přemýšlím. Nad nesmrtelností brouka, nad tím, co vlastně dělat jinak a líp. Nad tím, co vlastně jeden malý titul ve škole změní, jestli je něco jinak. Pak vždy přijdu jen na to, že spoustu věcí je jinak. A nejvíc jiná jsem já.
Je to tak zvláštní pocit, uvědomit si, jak moc se člověk změnil za pár let, za pár měsíců, za pár týdnů. Šílené dny, které se teď dějí jsou úplně na hlavu. Je to nějaká začarovaná doba. Opět se kruh zmenšuje a lidi i milovaní zvířecí mazlíčci odcházejí. Nezvratné, ale zároveň bolavé a něco, na co se člověk nikdy nepřipraví. Do psího nebe odešel Fredy, můj psí přítel, kterého jsem měla u rodičů. Byl to už starý psí pán, ale i tak jsem věřila, že je se mnou napořád. A samozřejmě si to myslím o dalších mých milovaných dál. Za nepříjemných okolností umřel člověk, který mi učaroval, aniž bych jej poznala a těšila se na naše setkání. A tak bych mohla pokračovat...
Na prvním plese po roce jsem tančila asi dvě hodiny a pak si vykloubila koleno. Člověk by řekl, že tím smůla skončí, ale asi aby byla rovnováha vyrovnána, tak se toho musí dít opravdu co nejvíc. Až by si jeden jen lehl a čekal, až to vše přejde. A ono to někdy pekelně dlouho trvá než to přejde. Nohu spravil týden ležení v posteli a týden chození bez berlí a rehabilitace. Kdo ale spraví nabourané pocity a nepříjemné myšlenky? Je zvláštní, když už mi ani vana a žádné rituály nepomáhají.
A tak jediné, co mi pomáhá ke zlepšení nálady je les, knihovna, vlastně spoustu a spoustu knih. No a pak taky hudba. Hraní na flétnu, hraní na kytaru, na bubny, zpívání a pouštění si písniček. Klidně i těch smutných, melancholických. Co je však zvláštní a opravdu to nemám ráda, je absence slz. Je mi hrozně, je mi smutno a nic se mi nedaří, ale přesto nemůžu brečet. Jen tak sedím a dívám se někam tam před sebe. A pláč nepřichází. Nijak a vůbec. Jakoby se ve mě skládal a čekal, až přijde ve větším záchvěvu. Taky to tak někdy máte? A pak mě dorazí třeba nějaká hloupá reklama, pohlazení po vlasech od člověka, od kterého to nečekáte nebo prostě jen vítr ve vlasech, slunce na nebi a vzpomínka na něco, co už není...
Člověk si pak říká, jak dlouho může taková melancholie trvat. Stýskám si po něčem, co je tak neuchopitelné a není k dispozici, až se sama nad sebou musím smutně usmívat. Chci dopsat knížku, chci dopsat povídku, chci toho dělat tolik, ale pak si řeknu, zda to má vůbec smysl. A musím ten smysl hledat. A víte, jak těžko se někdy takový smysl hledá? A jde ho vůbec najít? Kde, kdy, proč a za kolik? Za jeden úsměv a jedno obejmutí? Tolik moc k zaplacení asi už nemám.
Tak tiše čekám, doufám a přeju si, aby se to změnilo. Aby roztál i ten poslední sníh, aby skončila ta zima uvnitř mě. Aby zase svítilo slunce nejen na nebi. Mám však pocit, že některé změny v životě jsou tak silné, že už to nejde jen tak vrátit a překlenout. A já když se podívám do zrcadla, tak se na mě dívá zcela jiná, nová tvář. Nevím zatím, zda je lepší, uvědomělejší nebo cítí, že ve svém životě potřebuje změnu, nový impuls nebo prostě jen už ta zima trvá příliš dlouho. Ale vím, že na to přijdu, jen aby už nebylo pozdě. Je sice pravda, že ze dna se dá odrazit nejlépe, ale i tak bych se tomu dnu protentokrát raději vyhnula...
Kamarád mi jednou řekl, že občas nejsem jako potok ani řeka, ale přímo celý rybník, jezero, moře, oceán melancholie a že dokážu své okolí nepříjemně nakazit a tím potrápit. A tak doufám, že to bude spíš naopak. Raději potrapte vy mě tím, co se vám povedlo, co všechno je dobře a hezké. A třeba budu moct zase čarovat a vyčaruju jeden malý a nepatrný úsměv...nebo se o to alespoň pokusím...

Co děláte vy, když je vám smutno a svět vám nedává smysl?

Dnes zasmušilá
(a bez podpisu, ale s hudbou)

úterý 7. února 2017

Rozkoš swap

Po zase delší době mě napadlo zajímavé téma na swap. Jeho popis zněl: "Sex je náš, dělá dobře mně i tobě! Na to něco bude, ne?:) Pojďme si užít rozkoš a vášeň! Obdarujme se dárky s erotickou tématikou. Můžeme si poslat jídlo, které působí jako afrodiziakum, můžeme se obohatit zajímavou knihou, která nás vzruší, co takhle pořídit si sexy noční košilku, podvazek nebo třeba punčochy? Darujme se klidně nějakou erotickou hračku, originální balení kondomů nebo třeba lubrikační gel. Nestyďme se a dopřejme si super zážitky!"

Tento swap byl opravdu odvážný, ale přesto velmi zajímavým pohledem do erotických tajemství, které však proplétají naše životy denně. Sex už v dnešní době rozhodně není tabu a byla jsem moc ráda, že se našel odvážlivec, který do tohoto swapu se mnou šel. Swap jsem dělala s Křehkou figurkou, tedy s Šári.

Navzájem jsme si napsaly dopisy, kde jsme si svěřily naše "choutky" nebo spíš preference. Byla jsem mile překvapená, jak jsme se se Šári shodly a rovnou vyloučily všechny vtipné blbůstky, které nejsou praktické a zároveň jsme erotiku pojaly se špetkou tajemna, smyslnosti a taky myslím, že jsme si zachovaly úroveň:) Já jsem do balíčku připravila knížku s erotickými povídkami, samodržící punčochy, sexy noční košilku, balení různých druhů kondomů, lubrikační gel na vodní bázi, masážní hračku, rudou rtěnku a řasenku pro pravou femme fatale, intimní lampičku a taky skleněného "přítele".
S Šári jsem zažila velmi milé a příjemné osobní setkání. Sešly jsem se dopoledne a myslela jsem, že spolu budeme jen chvilku, ale nakonec následovalo posezení v kavárně Podnebí, oběd, vínko a skvělé povídání, smích a naladění na stejnou vlnu. Takže jeden z největších dárků tohoto swapu je rozhodně přímo Křehká figurka!:D

V balíčku jsem pak našla tuhle super "bezdotykovou myš k počítači"! Haha, tak jo, dělám si legraci. Je to velmi zajímavá erotická hračka, která je na dálkové ovládání. Vibruje, pulsuje a dají se nastavit různé odmlky, rychlost a také intenzita. Materiál hračky je zajímavý a zvláštní, člověku chvilku trvá než si zvykne. A taky jsem zjistila, že hračka by měla být vodotěsná, tak uvidíme:)
Další skvělou trefou byly Venušiny kuličky. Já je znám teda trošku jiné. Tyhle nemají spojovací šňůrku a jsou tak trošku větší. Ale kromě vzrušení slouží také k posilování svalů pánevního dna a celkově k cvičení. A to se vyplatí, ne?:)
V kondom mánii jsme se shodly! To mě pobavilo. Nejzajímavější je určitě borůvkovo muffinový kondom, který mě pobavil a rozesmál.
Místo lubrikačního gelu, který jsem poslala já, jsem našla zajímavý stimulující gel. Je příjemně chladivý, bez aroma a má za úkol zintenzivnit prožitek. Já osobně jsem žádný rozdíl nevysledovala, ale tak nápad je to zajímavý:D
Co mě velmi pobavilo je pak tento podvazkový pás. Je plný mašliček! Hahaha, říkala jsem si, jestli si nemám nějaké mašličky odpárat a přišít třeba jinam a tady nechat jen pár mašliček, ale pak jsem si řekla, že tento originální podvazek nechám tak, jak je. A možná vezmu někdy někam ven "vyvenčit".
Vtipným dárkem je i tento motýlek. Celý balíček pojala Šári jako balík pro správnou kočku. To je super nápad a ke kočce mašlička opravdu patří! Mňau?:P
Zasmála jsem se také u nádherné saténové stuhy. Použití může být opravdu různé. Od něžného svázání až po ozdobu na šaty, na košilku nebo třeba mašli kolem celého těla a stát se tak živým dárkem pro muže. Haha, asi už se nebudu tak moc dívat na "sprosté" filmy:D
Celý tento swap plný rozkoše se velmi povedl. Šári jej ztvárnila velmi osobitě, originálně a já jí za swap dávám 10 z 10 bodů a k tomu obejmutí a ještě teď doznívající smích z našeho příjemného zimního dopoledno-odpoledne. To si rozhodně musíme zopakovat. A teď už si jen užívat vášeň, rozkoš a smyslnost, protože tyhle pocity k životu opravdu patří a jsou potřeba! Tak tedy sexu zdar?:D
Jak se vám líbí náš eroticky laděný swap? Co z něj byste chtěli taky a u čeho byste se třeba i zastyděli?

Rozkoš milující

pondělí 6. února 2017

Těsně poté

A je to za mnou! Slyšeli jste tu obrovskou ránu? To mi spadl kámen ze srdce! Konečně mám za sebou tu velkou, šílenou a měsíce před sebou tlačenou hrozbu - státnice! Bylo to všechno, jenom ne lehké. Opravdu jsem se zapotila a nejvíc sama doma při učení. Ale pojďme trošku oklikou...
Když jsem se hlásila na Filozofickou školu tak jsem od ní vlastně nic moc nečekala, hlavně jsem nevěřila, že jí budu proplouvat celé ty tři roky tak, jak jsem proplouvala. V prvním semestru jsem měla z požadovaných dvaceti kreditů šedesát. Začala jsem jednoduše ve velkém. Celé mé studium byla jedna velká snůška náhod, i když náhody nejsou, kupa štěstí a ještě více zábavy a smíchu. Na škole jsem poznala také pár skvělých přátel, zažila vtipné scénky a taky zjistila, že studovat Umění není taková procházka růžovým sadem.
Po dvou letech jsem měla splněný počet kreditů, ale přesto dostudovala ještě ten třetí rok. Přece jen mi chyběly nějaké povinné předměty. Když jsem si vybírala Bakalářskou práci, tak jsem pořád nevěřila tomu, že to je jako ono, že jdu do finále a pořád se tomu smála a brala to fakt na lehkou váhu.
Pak ale začalo přituhovat a mě tuhl úsměv na rtech. Termíny prvního nahlížení, první kontrola tématu, osnovy, práce, veškeré sbírání materiálů, návštěvy u mnou vybraného pána grafika, studium v knihovně, tahání stohů knih z knihovny, papíry všude a práce, stres, škola, práce, stres, škola a ještě několikrát dokola. Ani jsem se neohlédla a najednou byl květen, červen a já měla odevzdávat práci a připravovat se na státnice. Zkusila jsem to stihnout, ale bylo by to nejspíš na úkor kvality a tak jsem si státnice odložila na pozdější termín.
To mě ovšem nenapadlo, že budou prázdniny, letní aktivity, dokonalý podzim, který jsem si naprosto užila a pak zima. Dlouhé večery u knihy, dlouhé procházky zasněženou krajinou a taky spousta, ale fakt spousta článků do práce. No a k tomu ještě dopsat bakalářku. Výzva potvrzena - práce nakonec v termínu úspěšně odevzdána. 
A pak přišlo to nejšílenější. Příprava na státnice. Díky vesmíre, že mám kamarádku, která mi všechny ty stohy papírů vytiskla a připravila. Teď už zbývalo jen se to naučit, hahaha. Věřila jsem, že to nebude tak těžké. Ale jak jsem se spletla. Mé nahlížení v prosinci před Vánoci ve mně nenechalo ani stopu z učení, Vánoce jsem si chtěla užít v klidu. Plán byl začít se učit od prvního ledna. Opět ještě jednou - hahaha!
Nevěřili byste, kolik věcí jsem v té plánované době učení zvládla. Žehlila jsem, prala, přeskládávala skříně, psala články i o víkendu, denně cvičila, vyráběla dárky, hrála na flétnu, dělala jsem prostě cokoliv jiného jen abych se nemusela učit. A dny utíkaly a potom přímo letěly. A já? Začínala být nervózní, nevrlá a ve stresu.
Začala jsem sebou všude nosit studijní materiály, co kdybych se chtěla začít učit zrovna teď. A pak jsem si to začala po večerech číst. Bylo to nekonečné, šílené, únavné, nezáživné a já jsem byla čím dál bledší, vyčerpanější a zoufalejší. Od prvního února jsem si vzala dovolenou, takový můj "svatý týden" před státnicemi a denně se učila víc jak 10 hodin. Dlouho do noci, pouštěla si opery, dokumenty, dívala se na prezentace a propadla absolutnímu šílenství.
A dnes? Dnes jsem ty zapeklité státnice udělala! Panejo! Ještě teď tomu nemůžu věřit. Ale já jsem opravdu dostala otázku na mé nejmilovanější téma funkcionalismu a Vilu Tugendhat, to snad není možné! Test, který byl před ústní zkouškou jsem taky zvládla a celkově jsem státnicemi proplula. Musím říct, že jsem měla dokonalou zkoušející komisi, se spolužáky jsme se vzájemně podržely a pak vše následně oslavily!
Jsem unavená, ale šťastná! Nikdy bych nevěřila, jak moc mě potěší takový školní úspěch. Mě, takového nestudenta, flákače a lenocha! Ale ano - je to tam! Jsem titulovaná, už napořád a nafurt.
Dopisuji článek, usmívám se, plánuji si, jak zase začnu žít, chodit ven, číst knihy, dívat se na oblíbené filmy, psát články do práce a přitom všem poslouchám Chopina...jeden z mých státnicových okruhů! A sakra, jsem poznamenaná!:D
A pozvolna, lehounce a tiše se asi zamilovávám do umění. Po třech letech...a sakra!:)

Dnes s jiným podpisem
 jednoDUŠE

M.

P.S. Tímto bych chtěla také veřejně poděkovat všem, kteří mi drželi palce, pěsti a mysleli na mě. Udivuje mě, jak moc jste mi věřili, protože já si nevěřila ani z poloviny tolik. Ztrácela jsem naději, dokonce brečela nad hromadou učení, že je toho moc, stresovala sebe a všechny okolo, sjížděla meditační kazety jako blázen, modlila se, psala kouzla do vesmíru, měla sebou miliardu amuletů, ale stejně za svůj úspěch vděčím také vám, kteří jste mě na mé cestě podrželi, fandili mi, zvedali ze země, kopali do zadku a posunovali tím dopředu! Díky, díky a díky vám všem!