čtvrtek 12. ledna 2017

Předstátnicově - kam ten čas letí?

Ach, ten leden! Musím začít povzdechnutím. Je neuvěřitelné, jak se může někdy nahromadit tak velké množství práce, povinností a učení. Nicméně zatím zvládám vše podle plánu. Takže můj běžný den v poslední době vypadá následovně - vstávání, příprava zdravého jídla, psaní článků do práce, odpolední cvičení, domácí úklid a nakonec od toho, co skončím s prací, třeba kolem páté hodiny, tak státnicové učení až zhruba do půlnoci. A ráno vstávání v osm, v devět a nanovo! Ať je všední den nebo víkend. Neuvěřitelné!
Na Vánoce jsem dostala tři diáře a zatím meškají všechny. Zjistila jsem, že když si nepíšu do diáře, tak trénuji svou paměť a nestresuje mě to, co jsem za daný den nestihla, protože to třeba ani nevím. Nějak zvláštně jsem si odsunula žití až na dobu po státnicích. Do té doby se snažím věnovat fakt jen tomu, co musím. A přišla jsem na velmi zajímavé zjištění!:D
1) Každá chvilka volna je nyní naprosto skvělá a dokonalá. Užívám si třeba jen oběd, kdy nejsem obložena papíry, učením a jen vnímám to, že sedím a tu chvilku nic nedělám.

2) S učením chodím momentálně i na toaletu a do vany. Učím se i za chodu při venčení psa, každou volnou chvilku v autě, v obchodě ve frontě a podobně.

3) Po třech letech studia mě až teď přes státnicemi začalo umění bavit a mlátím se do hlavy, že jsem nebyla na víc výstavách, neviděla víc filmů o umění a nenavštívila víc akcí. Heh, klasika!:D
4) Když už nemůžu číst a mám převařený mozek z učení, tak si pustím různé dokumenty o daných okruzích. Je to super, uvolňující a navíc se tím taky učím!

5) Najednou mě baví vaření, uklízení, venčení psa, cvičení, práce! Prostě těžká prokrastinace, budu dělat všechno jiné, jen abych na chvilku utekla od učení!

A stejně pořád nemůžu pochopit, proč musím dělat ještě státnice, když mám odevzdanou bakalářskou práci, která by měla být výstup ze školy a její hodnocení. Je to šílené, horší než maturita. Celé tři roky jsem všechno zvládala, měla nadbytek kreditů a měla převahu Áček. A teď mám pocit, že nevím ani to, čí jsem. Natožpak další podrobné rozbory o umění:D
Přidávám pár obrázků z poslední doby a další dny, pokud si vyhradím vždy malou chviličku, tak hodím, alespoň nějaký ten obrázek nebo krátkou vsuvku. Jinak mi držte palce v týdnu od 6. února! Už se to blíží! Rychle vařím čaj, dodělávám práci a večer se opět objímám se studijními materiály!
Byli jsem opět na sushi - alespoň nějaká radost v tom množství povinností!

Všechna úřední jednání se zdařila!
Procházky na vyčištění hlavy nesměly chybět!
Máte nějaké rady a tipy na efektivní učení? Jak jste se vy připravovaly na státnice nebo jiné důležité zkoušky? Co vy a poslední dny?
Toužící po mozku Eisteina
nebo uměleckém rozhledu nejchytřejšího kritika


pátek 6. ledna 2017

Největší a nejšílenější - Ježíškův swap!

Nevím, co mě to napadlo, ale před Vánoci jsem si řekla, že bych mohla udělat swap s vánoční tématikou. Nakonec jsem vymyslela, že místo sebe bych mohla obdarovat ostatní. A tak jsem stvořila toto veledílo, kdy popis zněl: "Máte kolem sebe lidi, kteří vás obohacují na vaší cestě životem? Může to být partner, dítě, rodiče, babička nebo nejlepší kamarádka. Udělejme si swap pěti, šesti dárků, kde bude jeden pro nás a ostatní dárky pro ty, které vybereme. Potěšme se swapem pod vánočním stromečkem a řekněme si něco o svých blízkých a milovaných. Cena, téma a odeslání velmi variabilní, nejlépe na domluvě. Překvapení se cení nejvíc!"

Na swap se mi přihlásila Daní a já jsem byla opravdu nadšená. Nejdřív jsme si vzájemně stanovily lidi, které jsme chtěly obdarovat a pak si o nich napsaly základní info. Co mají rádi, co nemají rádi, co je baví a jací vlastně jsou. A těch lidí bylo tuším zpočátku pět, šest, pak jich závratně přibývalo a vzpomínaly jsme si na další naše milé, kteří rozhodně musí dostat nějaký dárek. Naštěstí jsme nepřesáhly desítku, ale bylo to tak tak:)
Od Daní mi přišel obrovský balíček! Vážil přes 11 kilo, heh stejně jako můj, jako kdybychom se domluvily. A tak jsme se smály, jestli jsme si domluvily počet lidí nebo váhu balíku. V tomto obřím balíku pak byly všechny tyto krásně zabalené krabičky s nádhernými dopisy a úžasnými hvězdami, chtěla jsem je všechny ukradnout, ale pak jsem zahnala Grinche ve mně a darovala dárky i s nimi:) 

Čím mě moje milovaná překvapila bylo to, že na žádném balíčku nebylo napsané jméno. Byl tam jen popis člověka a já jsem měla uhádnout nebo spíš podle sebe rozhodnout, ke komu dárek poputuje. Dokonalý nápad a skvělá hra pro mě. U mužů jsem měla hned jasno, už žen jsem váhala, protože ženy z mého okolí mají rády růže téměř všechny, většina z nás miluje také vanu a andělů mám kolem sebe několik. Ale je fakt, že největším andělem je mi maminka s babičkou. Takže jsem věděla, že tenhle balík půjde určitě do mé rodné vísky.
Já jsem Daní poslala balík, který mi musel pomáhat zabalit muž, já jej skoro ani neunesla. Obdarovávala jsem Daní, její dceru Míšu, dceru Šárku, syna Jiříka, muže Přemka, kamaráda Olina a dvě malé děti Milánka a Matěje. Každému jsem udělala balíček s nějakou dobrotou, nějakým hlavním dárkem, nechyběla tužka. Ženy pak dostaly šperk nebo kabelku, muži pleskačku, nůž nebo třeba lampičku do usb. Více můžete vidět u mé milé na jejím blogu ZDE!

A teď už k dárkům, které jsem dostala já a mí blízcí. Dárky jsem nejdřív tedy rozdělila, pak nabalila k nám do vesničky, kde lišky dávají dobrou noc. Některé dala rovnou pod stromek a další nachystala k ostatním na několikero slavení Vánoc. Daní obdarovávala mě, mého muže, jeho syna, nejlepšího kamaráda a ještě jednoho velmi blízkého přítele. Dalšími obdarovanými pak byla milovaná maminka a milovaná babička, nechyběla má milá a roztomilá sestra a aby to nebylo pod stromečkem líto skorotchýni, tak jsem zařadila i ji.
Nejdříve jsem Vánoce slavila s blízkým člověkem, který mi rozumí i beze slov. Daní se naprosto trefila do jeho vkusu a myslím, že jej potěšila. Byl to vlastně první dárek, který si on sám rozbaloval. V popisu znělo milovník počítačů a Asie. Dárky pak byla podložka pod myš vyplněná pohankou, která pomáhá uvolnit ruku při práci na počítači a miska na asijské dobroty a k tomu originální hůlky. Dárek se opravdu povedl a spokojenost byla na místě!
Další, kdo rozbalil dárek, ale tentokrát už pod vánočním stromečkem byl překvapený muž. V popisu bylo hlavně zmíněno, že je to dárek pro někoho, kdo rád přichází věcem na kloub a kdo miluje čokoládu. To přece nemohl být nikdo jiný než on. A tak dostal tuto nádhernou nálož dárků. Byl samozřejmě překvapený, dojatý a šťastný. Hned musel všechno zkoušet, svítit baterkou, číst nám část knížky a taky si házet kostkou! 
Následoval jeho syn, kterého velmi pobavilo to, že knížku Vtipník jsem koupila tátovi a neviditelný inkoust našel pod stromečkem i ode mě. Takže jsme se zasmáli a hned jsme opět žasli nad tím, jak Daní mohla poslat 3D brýle, když já jsem mu koupila 3D puzzle, ale nikde jsem se o tom nezmínila. Prostě opět trefa do černého. A nadšení veliké!
Pak jsem si balíček rozbalovala já. Naprosto úžasným dárkem je dárek od Jiříka, to je něco tak krásného, že přemýšlím, že si to zarámuju! No a pak dárky, které bych si vybrala i já sama, takže jde vidět, jak mě má milá dokonale zná. Po Lunárním kalendáři jsem pokukovala, peříčkový diář je božský, píšu do něj kouzla a přání. Čaj Love story mi připomněl léto a naprosto mě dostalo jeho balení knihy. Vtipným dárkem je peněženka makronka a tužka je vždycky potřeba. Nádherným dárkem je pak lidské srdce, který si dám na kůži a vesele budu nosit. Absolutním top dárkem je záložka s myší - ty víš, jak mě vždy potěšit!:P
Balíček pro milovnici růží nakonec putoval ke skorotchýni. Byla překvapená a ráda, že dostala dárek od někoho neznámého. Aromalampičku dokonce vůbec neznala, takže příjemná cesta ke vzdělávání se. Taky se jí líbilo mýdlo a sirup byl naprosto nej! Růže, které Daní vyráběla jí samozřejmě závidím a nejraději bych si je nechala sama!:D

Moje milovaná babička byla dalším obdarovaným. Balíček si rozbalovala den po Vánocích na vánoční návštěvě. Bohužel byla nemocná a tak necítila tu vůni kávy a moudrosti, přesně jak bylo napsáno v popisku dárku. Pak mi dodatečně volala a s nadšením děkovala. Říkala, že si zamilovala hrneček se lžičkou a všechno ji to moc překvapilo. Babičce bych vždy nejraději dala všechno!:D
Předposlední nádherný balíček si rozbalila moje maminka. V popisu bylo psáno - Pro tu, co je tvým andělem. Když pak četla nahlas to, co jí Daní (teda Ježíšek) psala, tak jsme se na sebe obě dojatě podívaly a já jsem řekla, ano to je pravda. Měj nade mnou vždy ochranné křídlo a chraň mě, protože tě mám moc ráda. Tento dárek byl nádherný a pro mě takové malé vyznání z toho, jak svou mámu miluju. A ta modrá barva, kterou máme rády obě - prostě perfektní. Zabavila jsem mamči dopisní papíry a sváděla jsem ji o anděla, ale ona si jej hned usadila pod televizi a má doma své neochvějné místo. Ach Daní, chci taky andělskou nálož!:D
A posledním obdarovaným byl nejlepší kamarád. S tím jsme slavili Vánoce až týden po, vlastně nedávno, ale i tak to bylo super. S milým jsme se velmi nasmáli, protože jsem mu taky darovala svíčky, svícen a tužku. Jako kdyby jsme ho obě dvě znaly a viděly stejně. V popisu bylo pro toho, kdo je mým sluncem, k tomu byl i sluníčkový diář skvělým nápadem. Kamarád byl moc rád a posílá tisíceré díky.
Tento swap byl absolutně top swap v celém roce. Byl dokonalou tečkou za rokem mého swapování. Z 10 bodů dávám milion! Vlastně ne, tento swap tak přesáhl hranice možností, chápání, celé swap myšlenky a taky duševního obohacení, že na něj už není stupnice:) Myslím, že bychom mohli zavést takovou malou tradici a swap si ještě někdy zopakovat, možná obdarovat každého jen jedním dárkem nebo malou pozorností, ale rozhodně zůstat v takovém úzkém kontaktu, kdy jsem měla pocit jako kdybychom si s Daní nalily obrovského panáka Lásky a pak ho společně s našimi milovanými vypily. 

A že tento panák Lásky a celý swap hřál, rozesmíval a hladil bylo více než citelné. Děkuji ti má milovaná a jsem vděčná, že jsi na mé cestě! A už napořád...

Jak se vám líbí tento swap? Co na něj říkáte? Je to opravdu něco, že?:)

Ještě teď překvapená
šokovaná
nadšená


úterý 3. ledna 2017

6 oblíbených fotografií, které vypráví příběhy

Napadlo vás někdy, proč mají lidi rádi fotografování a fotografie? Já nad tím přemýšlím docela často. Sama za sebe můžu říct, že fotky miluju už od malička. Nejenže jsem ráda fotila sebe, ostatní a všechno kolem, ale také jsem se na fotografie velmi ráda dívala. O tom by mohla povídat babička, která mě neustále viděla vytahovat, přenášet a prohlížet všechna alba pořád dokola.
Fotografie pro mě znamenají vzpomínky, konzervování příjemné chvíle, zážitku, zvláštnosti, kterou vidím a chci si ji uchovat. Fotografie jsou pro mě příběh, který vypráví obrázky. Miluju je skoro stejně jako knihy. Ráda nechávám svou mysl toulat v barevných i černobílých zpodobněních minulosti. Má fantazie pracuje u fotografií na plné obrátky. A tak mě dnes napadlo, že vám ukážu, jak u mě fotografie fungují.

Vybrala jsem šest fotografií, které jsem vyfotila a které mám moc ráda. Ke každé z nich se váže nějaký příběh, nějaká vzpomínka a dokonce mnohdy i vůně. Pojďte se mnou na prohlídku kouskem mého žití a budu ráda, když to stejné vyzkoušíte také. 

1) Není nad fotku, která vypráví voňavý a uvolňující příběh, který rozeznívá mou duši. Prostě a jednoduše vana! To miluju a mohla bych se do ní nakládat klidně denně. Miluju horkou vodu, pěnu, vonné bombičky a olejíčky. Většinou jich nikdy nemám dost! A k mému rituálu ve vaně mi bráška vyrobil úžasný stolík, tak můžu ležet, relaxovat, pít, číst a vlastně můžu ve vaně skoro bydlet. Taky cítíte tu vůní, která prochází všemi smysly? Slyšíte praskající svíčku a už máte jen chuť se položit a nechat všechny starosti odplynout?:)
2) Druhý příběh vypráví opět o mé vášni. Tedy o spojení mých dvou vášní. Jsem knihomol, absolutní a docela bláznivý. Knihu tahám naprosto všude. A víte, kde čtu nejraději? V přírodě, na trávě, tam, kde mi vítr hladí vlasy a slunce hřeje svými paprsky. Na tuhle fotku si vzpomínám a je to jako dnes. Úspěšně jsem složila dost těžkou zkoušku ve škole a měla čas. Sedla jsem si do parku před školu, všude byly lavičky, ale já musela sedět na trávě, natáhla si nohy a nechala na sebe dopadat zvědavé pohledy okolí a kolemjdoucích. Co na tom, že je tento minipark uprostřed zrychleného města a nikdo tu jen tak nesedává...:)

3) Ano, nesmí chybět fotka, vzpomínka, zážitek opravdového ráje na Zemi. Vím přesně, kdy jsem zatoužila po zahradě. Dočetla jsem zrovna knížku Zapomenutá zahrada od Kate Morton a řekla jsem si, že chci taky takové tajuplné místo, kde budu moct pěstovat bylinky, psát knihy, dělat výtvarné kurzy nebo akce s přáteli. A objednávka do vesmíru byla hotová. Stejně jsem za ten necelý týden, kdy přišla vyřízená, byla překvapená a v šoku. Zavřete oči, představte si to ticho, jen občas šumění stromů, chvilkami zpěv ptáků, vůně louky, protože svou zahradu nechávám velmi přirozenou a spíš zdivočelou, stejně jako jsem já. Ach, už aby bylo zase teplo...a pak že nejde milovat místo. Ale jde!:)
4) Věřili byste, že některé fotky vznikají úplně nechtěně a u mě tak trochu náhodou? Sedím si tak v egyptském hotelu a hraju s foťákem. Namířím ho proti slunci a jen tak bezděčně bliknu. Jaké překvapení vidím, když se na fotku podívám. Myslím, že docela ujde. Na obyčejný, vlastně trošku dětský digitální foťák. Navíc vždycky když se na tuto fotku podívám, tak si vzpomenu na tu úžasnou dovolenou, all inclusive služby a vlastně mou poslední opravdovou a velkou dovolenou, kde jsem nemusela vařit, venčit psa a neměla žádné povinnosti. Byla jsem dítě, i když náctileté a mohla ještě volně žít. Tahle fotka voní vodní dýmkou s chutí melounu, egyptskou zmrzlinou, výborným čajem a taky obdivem a neustálými lichotkami, kterých se mi dostalo, když jsem byla zvána egyptskou princeznou, královnou a bohyní. To byly časy...:)

5) Hořkosladkou fotkou a také vzpomínkou je pro mě tato fotografie. Jsou na ní praděděčkovy hodinky. Hodinky, které vypráví pohádku, která je poslední napsaná v mé doufám brzo vycházející knize. Pradědu jsem milovala jako nikoho na světě a prožila s ním velkou část dětství i dospívání. Když odešel, tak s ním odešlo i něco ve mě a já pochopila, že život už nikdy nebude stejný. Jak jsem nedůvěřivá a nikdy jsem neřešila anděly a podobné, tak nyní vím, že on je ten, co za mnou vždy stojí. Je zvláštní, když jsme po letech našly hodinky v šuplíku, tak je stačilo jen natáhnout a oni se zase rozběhly. Jakoby ten něžný, dětský život s milovaným člověkem nikdy neskončil. Dala jsem si je na ruku a ten večer usnula s jejich tikotem, jakoby znovu ta dvě srdce tikala společně. Pak jsem je sundala, vyfotila a uložila do krabičky plné tajemství. Občas se zasním, jdu je pohladit nebo si chvilku zase nechám vyprávět příběh o velkém setkání, které nás zase jednou čeká...
6) Poslední fotka je o mé poslední lásce. Od malička jsem si přála mít vlastní luk a naučit se s ním střílet. První luk, který byl plastový, ale byl! jsem dostala, když mi byly tak tři, čtyři roky a trhaly mi mandle. Za odměnu jsem pak dostala tuto výbavičku a plastové šípy s přísavkovým koncem byly všude. Trvalo to dvacet let než se ke mě dostal můj nynější "miláček". Cítíte tu vůni dřeva? Dlouhý anglický luk, který je vyřezaný z jednoho kusu dřeva, dělaný přímo pro mě na zakázku, jeden jediný kus na světě. Nejraději bych s ním i spala v posteli. Není nic lepšího než stát na poli, s nátepníkem a koženými chrániči, na zádech toulec s ručně dělanými šípy. Postavit se zpříma, vložit šíp, natáhnout a se zvukem mírného hvízdnutí, jak šíp protíná vzduch, zamířit a vystřelit...to je vůně mého naplnění a splněného dětského snu.
Najděte také své fotografie, které máte rádi, které za vás mluví a ke kterým máte nějaký vztah. Povězte mi svůj příběh. Jaký máte na fotografie názor vy?

Fotomaniačka
zamilovaná do fotek
vždy fotící a už navždy stejná


neděle 1. ledna 2017

Líný Silvestr a velký krok kupředu

Tak je to konečně za námi. Myslím tím hlavně svátkové období plné obžerství, lenošení, popíjení, akcemi a nedostatkem času na učení, práci a další nutné aktivity, kterých teď bude zase až až. Letošní Silvestr byl poměrně jiný než ostatní. Nechystala jsem žádné hry ani žádné nové dobroty a delikatesy. Udělala jsem divoké chlebíčky, ten název divoké získaly protože jsem na ně divoce naházela rukolu, rajče, papriku, sýr a šunku. Moc jsem je nezdobila a opravdu je udělala spíš v cuku letu. 
Lenošili jsme u telky, povídali, hladili nervózního Kiwiho a půlnoc byla velmi rychle. Už jsem skoro usínala, takže jsem venku mrkla na ohňostroje, zatelefonovala si s milými, popřáli jsme si Šťastný nový rok a pak jsem si pustila Šakalí léta a do minuty spala. Slyšeli jste o tom, že co se vám zdá v noci na prvního ledna, tak jsou jasnovidecké sny a vyplní se? Za mě teda nevím nevím, protože mě ve snu potrápily školní povinnosti, hádka s velmi blízkým člověkem a taky narození dítěte. Haha, tak to jsem teda zvědavá, co z toho bude pravda.
Každý rok zároveň tak trošku bilancuju a přemýšlím nad tím uplynulým. I letos jsem přemýšlela a je k neuvěření, jak rychle to uteklo. Přijde mi, že čím jsem starší, tak tím rychleji ten čas plyne. Což je tedy opravdu děsivé. Nicméně musím říct, že rok 2016 byl velmi náročným rokem, byl šíleným co se týče mezilidských vztahů, ale byl také plný zážitků, dobrodružství, tajemna a hledání nových a dosud nevyšlapaných cest.
Z těch zajímavých zážitků musím zmínit
- absolvování dvou kurzů Reiki, kurzu Terapeutického kyvadla u úžasné Evy
- první zažité moře se sestrou, kdy prošel náš vztah trošku "zkoušku peklem"
- absolutní zbláznění se do swapování a nalezení spousty vzácných a krásných Duší
- například setkání s úžasnou a krásnou čarodějkou Daní, za kterou jsem neskonale vděčná
- naprosto úchvatný třídenní pobyt s Hančou v hotelu Svratka s Čchi-kung cvičení
- maraton politického běsnění s mužem a jeho partou, kdy jsme si užili kopec zábavy
- spoustu výborných jídel, pití, dalších aktivit s přáteli i rodinou
- přečetla jsem taky nesčetné množství knih a ještě víc si jich zase a opět pořídila
- setkání s člověkem ze sna a zajímavého spříznění
- tajemné zážitky na hřbitově i mimo něj
- a další dny, které byly plné života, smíchu a uvědomění si toho, co je v životě důležité
Kdybych si do toho dalšího roku mohla něco přát, tak kromě zdraví pro sebe i blízké bych chtěla hlavně větší klid, pohodu a zmírnění stresu. Nebránila bych se ani kdyby přišlo víc energie, víc síly a víc toho potřebného pocitu naplnění. Na začátek si přeji úspěšně dokončení studia a zvládnutí státnic, to stejné pro milé i brášku. Pak by se mohly vyčistit vztahy mezi lidmi, míň hádek, míň mračení se, zloby a agrese.

A když už jsme u těch plánů, tak tento rok si na seznam plánů nebo předsevzetí, píšu
1) Mám skvělý jídelníček a úžasný cvičební plán, už stačí jen to nejmenší - dodržovat to!:D
2) Chci zdokonalit hru na své hudební nástroje! Plán je následovný - bubny, elektrická kytara, flétna a klavír.
3) Konečně si založím herbář. Jen koupit na něj deník je tak těžké! Nemáte tip nebo radu?
4) Opět si začnu zapisovat své sny, ať mám náměty na knihy, poslední dobou snový deník opravdu flákám.
5) Chtěla bych úplně přestat říkat sprostá slova, možná naordinuji to co minulý rok. Za každé sprosté slovo jsem dělala 10 dřepů. Páni, to byl zadek!:D
6) Ráda bych s naučila psát do diáře s předstihem a ne všechno až zpětně. Vzpomínání fakt bolí!:D
7) Dala jsem si výzvu 365 - každý den vyfotím nějakou fotku s jazykem a na konci roku si všichni budeme klepat na čelo, až vám z toho vytvořím vtipné video! 
Už jste někdy viděli ohňostrojovou kytku?:)
Jsem zvědavá, jak všechno co jsem si naplánovala, vysnila a po čem toužím zvládnu dovést do zdárného konce, ale věřím, že pokud budu chtít, tak můžu všechno. Nový rok je úžasnou šancí začít tak trošku znovu a jinak. Už na Vánoce jsem se inspirovala u milované Daní a upustila od zloby, nenávisti a všem dala novou šanci. Interně tomu nová šance, jak mě znovu naštvat a zklamat:D Ale třeba budu překvapená a bude to jen lepší:)

A pokud platí rčení, že jak na Nový rok, tak po celý rok, tak se mám opravdu na co těšit, protože já si ten dnešní den užila ve stylu těch nejpříjemnějších a nejoblíbenějších aktivit. Nechybělo výborné domácí jídlo, banánové opojení, dlouhá vana s pěnou a filmem, úžasné setkání s jedním z nejmilejších, procházka přírodou, lenošení v posteli, příjemný poslech hudby, zpívání si a taky zvláštní pocit, že všechno, co se děje, tak má nějaký smysl. Nějak jsem se za poslední dobu opravdu dokonale dovedla věc, po které jsem dlouho toužila.
Posledního asi půl roku žiju opravdu dnem, okamžikem. Dýchám a vnímám právě to, co se děje nyní. Málo řeším, co bude a co by mělo být jinak. Užívám si chvilky tak naplno, jak jen jdou. Neusmívám se pořád, ale když se mi chce, tak jsem smutná, vztekám se, jsem naštvaná a mám v hlavě pořád spoustu myšlenek. Ale dokážu se zastavit a vnímat takové maličkosti, že se tomu sama občas divím. Víc se dívám na hvězdy, víc vzhlížím k měsíci, užívám si každý paprsek slunce, voním k věcem, k lidem a stále také ke knihám. 

Mám trošku pocit, že děj posledního roku mírně přenastavil mé priority a já začala zase víc vnímat srdcem a poslouchat svou duši. Je to asi takový můj malý návrat domů, domů uvnitř mě. Jsem přešťastná, že mám ve svém životě ty důležité styčné body, které mi ukazují směr. Jsem vděčná, že jsem obklopena lidmi, kteří i když mě trošku kopou do zadku, tak mě tím vlastně postrkují kupředu. Jsem vděčná, že dokážu být sama sebou a přitom zůstat obyčejným člověkem. Začínám se mít tak nějak víc ráda, nosím opět sukně, začínám zdravě jíst, cvičit, učím se být sama sebou v každém okamžiku a čím dál častěji odkládám masku s namalovaným úsměvem. Pomalu ale jistě učím své dva Blížence chodit společně za ruku a nesnažit se jeden druhého "zabít". A to je pro mě opravdu výhra! Ach, jak málo stačí k radosti!:)
Oba mí Blíženci, pro lepší pochopení si vždy zakryjte půlku obrázku:)
A jak jste na tom vy? Co vaše bilancování při Novém roku? Jaké si dáváte předsevzetí nebo jaké máte plány? Co vás na minulém roku nejvíc potěšilo?

Jsem tím, kým jsem
A častěji se na sebe usmívám do zrcadla


Vyhlášení novoroční soutěže

Tak konečně jsem se dostala k losování! Takže první letošní dárek - Cyklo kalendář s obrázky Brna získává


Bohunko - gratuluji! Ozvi se mi prosím na mail nebo tady do zprávy a domluvíme podrobnosti.

A vy ostatní nezoufejte, plánuji další soutěž, snad brzy!:)