středa 19. října 2016

Co se děje

Někdy se toho děje opravdu hodně. Poslední dobou zase mírně nestíhám a blog teda pěkně mešká. V zástupu mám několik článků, na které se těším i já sama, také spoustu fotek z cest a zážitků, ale já se nestíhám zastavit a psát o tom. Pokud píšu, tak jen do práce nebo třeba básně a další část knihy. Ale tak nějak mi to vůbec nevadí.
Není den, který bych strávila v klidu doma. Mám pocit, že už měsíce nemám uklizeno, řádně navařeno, napečeno, odcvičeno a splněno všechno, co chci. Zkoušela jsem si dát kávu, zelený čaj nebo jakýkoliv příjem energie, který mě vždy nastartoval a stejně jsem to všechno nestihla. Máte taky někdy takové zběsilé období?

Za poslední dobu se toho opravdu hodně událo. Oslavili jsme s mužem pětileté výročí, dárky si dali originálně v prádelním koši a ten se nejvíc líbil Kiwimu. Pořídila jsem si hrozně, ale hrozně moc nových knih a sama se tomu divím, ale přečetla jsem je! Na cestě autem, v tramvaji, na toaletě, ve vaně a v místech a časech, které jsem si vyšetřila a příjemně využila.



Dokonce jsem stihla posezení s kamarádkou a vyfocení brněnské barevné speciality - deštníků. Užila jsem si dosytosti přírody a už bych se nejraději uložila k zimnímu spánku a ideálně spala až do jara nebo ještě líp do léta. Tento rok je opravdu prapodivný a já se nemůžu dočkat na teplo a slunce. Sice miluju podzim, avšak letos si jej užívám nějak méně. Jistí to teplé pití, deka a koukání z okna ven:)

Jsem ráda, že jsem zažila i pár tajemných zážitků, navštívila místa se zajímavou atmosférou a užila si také spoustu samoty. Kromě mých samotářských a tvořivých chvilek jsem potkala pár zajímavých duší a někteří lidé mě za poslední dobu opravdu překvapují a jsem za ně ráda. Je zvláštní nevědět, jak dlouho je budu mít na své cestě, a tak si užívám každou minutu v jejich přítomnosti.

Zazimovala jsem luk, protože mi zmizely terče. Plánuji zazimování zahrady a uklizení letního oblečení. Taky bych měla začít plánovat vánoční dárky a chystat plán cukroví. Má bakalářská práce se blíží ke zdárnému konci a doufám, že stejně úspěšně dopadnou také státnice. Byla jsem na několika kurzech, dodělala si další stupeň Reiki a pochopila spoustu dalších věcí. 

Užívám si dny, kdy můžu spát alespoň do osmi nebo do devíti, jsem šťastná, když mi něco upeče nebo uvaří babička, mamča nebo třeba tchýně. Jsem vděčná muži, který vysaje nebo dá oprat prádlo, když já nestíhám a neskonale mě těší ta volná chvíle, kdy mohu napsat na blog a pak zase rychle utíkat žít. 

Doporučuji vám dělat to samé! Nechte občas kus povinností a práce na někom jiném a zastavte se v tom okamžiku, který se vám líbí. Užijte si jej naplno, zhluboka dýchejte a vnímejte svět kolem sebe. Ono to psaní, sdílení, Facebook a další technické spojení se světem chvilku počká. Žijte přítomností tady a teď, se skutečnými lidmi a ještě skutečnějšími zážitky!

Okouzlená bytím






6 komentářů:

  1. Ach Mi, taky bych si přála hektický život a nestíhat. Upřímně ti závidím ♥

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když tak vezmu z toho pohledu, že nestíhám přemýšlet, smutnit a být sama, tak ano, jsem za to taky ráda:) Jinak je to ale dost náročné a občas cítím, že mě tělo neposlouchá a jedu na autopilota:)

      Vymazat
  2. Život je sinusoida...ve všem a vždy :-) Všechno nejúžasnější k dnešnímu svátku přeji :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to tak, rovnováha musí být!:) Děkuji moc Miši, tobě taky:)

      Vymazat
  3. Spousta hezkých fotek.
    Já mám taky letos pocit, že si ten podzim nestíhám užít. Nějak mne válcuje práce - nestíhám (a nevidím světlo "na konci tunelu" - než se doperu s jednou termínovanou věci, už mi za krkem sedí další)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji:) No já s tou prací, povinnostmi válčím stejně:) Ale kromě toho naštěstí zase "skáču přes kaluže":) Tak ti přeji Stáni, aby si té práce měla co nejmíň a aby si měla taky alespoň chvilku volno:)

      Vymazat