středa 1. června 2016

Jak jsem při sekání k úrazu přišla

Mohli bychom klidně začít Bylo, nebylo...ale ono to tak úplně pohádka není:) Na začátek je důležité zmínit, že i přes hrůzostrašný nadpis jsem si opravdu nic neusekla a v celém příběhu neobjevíte ani kapku krve!:D Konečně jsme se přestali odhodlávat a čekat na lepší počasí a vydali se s mužem i se psem na naši zahradu. Nutnost zahradu posekat již byla vidět hlavně při venčení, protože v trávě už se nám i psík ztrácel. 
 Ozbrojeni naším vesmírným přístrojem - mým milovaným křovinořezem jsme se dali do díla. Posekat zahradu nám trvalo maximálně dvě až tři hodinky, u toho jsme ještě odpočívali, pleli záhony, házeli Kiwišovi tenisák a taky si užívali přírody kolem.
 Před zásahem vypadala zahrada opravdu hrozně. Pamatuji si, že rok zpátky, když jsme ji kupovali, tak byla ještě v horším stavu a trávou se skoro ani nedalo projít. Nechápu, jak je možné, že tam ta tráva roste tak rychle a na zeleninu a ovoce musím čekat?:D
 Když jsme měli hotovo, tak jsem si konečně chtěla jít vytáhnout zahradní houpací lehátko a vzít si chvíli knížku. Jenže jsme ještě neměli všechnu trávu shrabanou a já udělala krok...
 Takovou roznožku z kopce jste určitě ještě neviděli. Nespadla jsem a dokonce se ani nedotkla země. I kaskadér nebo gymnastika by se před mým výkonem mohla stydět. 
 Jenže pak jsem se z této roznožky chtěla postavit a nějak to nešlo. Předtím jsem slyšela mírné křupnutí, ale myslela jsem, že to byla tráva pod mými nohami. No a on to byl prst! Na noze!:D
 Věřili byste tomu, že ze všech mých vážnějších a bolavějších úrazů v celém životě, to odnesly vždy jen prsty na nohou?! Mamča mi říkala, že bych si ty své prsty měla pojistit:)
 No a bylo vymalováno. Na nohu jsem nemohla skoro šlápnout, takže na lehátko jsem si opravdu sedla a přemýšlela, jak vylezu s bolavou nohou ten kopec a dostanu se ze zahrady. 
 Vyzula jsem si botu a sledovala jak mi prst začal měnit barvy a byl v tom mnohem lepší než chameleon. Opatrně jsem botu obula zpátky a syčící bolestí se začala šplhat k autu.
 Doma pak přišla na řadu masáž ledovým krémem, obklady, noha nahoře a můj muž, který mi nejdřív zranění nevěřil, ale pak se o mě ukázkově staral. I přesto tvrdil, že tak blbě nemůže nikdo spadnout nespadnout. No a já čekala, že se to do druhého dne zlepší.

 Bohužel nezlepšilo, a tak i přes můj prvotní plán rozchodit to, jsem musela k lékaři. Má milovaná paní doktorka mě poslala na rentgen a tam zjistili, že noha není zlomená, ale jen nakřuplá, naražená a oteklá. Obrovská modřina na prstě však vypadala děsivě.
 Dnes to už budou tři týdny a kromě toho, že zahrada opět mírně zarůstá trávou a mě to láká vyběhnout s křovinořezem, tak se něco málo přece jen změnilo. Noha přestala bolet, když ležím, když chodím, tak bolí pořád. Neobuju žádné jiné boty než žabky nebo sandále, tak se modlím za hezké počasí a k tomu všemu jsem právě když se mi to stalo, běhala už týden v kuse.
  Někdy opravdu člověk míní a život mění:) Díky noze nahoře jsem však zapracovala na bakalářce, doilustrovala své pohádky, napsala resty do práce a k tomu všemu dočetla několik rozečtených knih. Takže přece jen nějaké plusové body i tomuto zranění dávám. 
A teď už jen čekám a doufám, že třeba zítra se zázračně probudím a budu zase skákat přes kaluže!:) A zazvonil zvonec a roznožkové pohádky je konec. A prsty na nohou pozdravují!

Taky se vám někdy stal šílený nebo originální úraz?

Naražená


4 komentáře:

  1. Už jsem se lekla, že sis ukopla další prst, naštěstí si mě uklidnila, že se to stalo před 3 týdny a tak je to ten původní. Tak snad to bude už jen lepší a lepší. Přes kaluže moc neskákej, at se zase nenabouráš :-D
    Můj nejoriginálnější úraz byl ošklivě naražený nos...myslím 12 letech. Byla zima a pekelné náledí a já byla se svou milovanou sestřičkou (2 roky na procházce). Vezla jsem ji v kočárku a vesele se u toho klouzala. Jenže mi najednou podjely nohy a jelikož jsem zuby nehty držela rukama kočárek nahoře, abych ségru nevyklopila, tak jsem pád zbrzdila, až o ten nos. Prostě jsem hodila držku. Krev mi tekla z nosu jak hrom. Naštěstí zlomený nebyl.....Ale ségru jsem zachránila, na to jsem byla pyšná, ikdyž jsem dlouho chodila pestrobarevná, jak kdybych dostala pěstí :-D :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Trvalo to, ale už jsem fit:) Jinak ten tvůj úraz - au, až mě to zabolelo i tady, šikulko:)

      Vymazat
  2. Taky nám tráva přerůstá přes hlavu a Betka se v ní bojí chodit. Zranění nezávidím, ale to čtení trošku jo... Přeju, ať už to moc nebolí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Noha už je naštěstí v pořádku, takže už zase opravdu skáču přes kaluže, ale tentokrát opatrně:) Proč se bojí chodit v trávě?:)

      Vymazat