středa 13. dubna 2016

10 divností psance

Ano, jsem psanec. Samozřejmě tím myslím, že píšu. I na počítač i rukou. Tak možná spíš pisatel:) Ale slovo psanec se mi líbí o něco víc. Hlavně, protože občas mám taky takový pocit, že stojím kousek vedle. Od všeho dění, od lidí a taky od konvence a normálnosti. Ale častěji se pak přistihnu, že mi tento postoj a vlastní názor vyhovuje.
I když rozhodně nejsem jako psanec rušitelem klidu a škůdcem jak se píše v encyklopediích. No i když o rušení klidu mnou, by spíše mohli mluvit ostatní:) Každopádně dnes chci mluvit o své další vášni, kterým je psaní. Dnes je to hlavně o psaní na papír, rukou. Zjistila jsem, že mám opravdu pár podivných zvyklostí, roztodivností a jinakostí. Chcete o nich vědět?:)

1) V žádném deníku, sešitu ani bloku nepíšu na levou stránku. Já vím, že je to hrozné plýtvání papírem, ale opravdu si nemůžu pomoct.

2) Když si koupím nový deník nebo sešit tak je mi líto do něj psát. Mnohdy jej schovávám i měsíce než do něj napíšu první slovo. A pak je mi stejně líto, že jsem do něj už něco napsala.

3) Od malička okusuju tužky. Nechci to dělat a snažím se hlídat, ale vždy na to zapomenu a vršek tužky jednoduše okoušu. Mnohdy tím odlomím takový ten držáček na propisce nebo celé horní zapínání propisky. Je to hrozný zlozvyk, já vím. A co je nejhorší? Dělám to i když mi někdo tužku nebo propisku půjčí, stačí vteřina a tužka je ohryzaná!

4) Úplně nejlíp se mi píše, když jsem na záchodě. Asi to beru jako jediné místo klidu a pohody, kde mě nikdo neruší. A právě v této královské místnosti mě napadají i ty nejzajímavější myšlenky.

5) Pokud něco píšu rukou a udělám chybu, což se moc často nestává, ale spíš chci použít jiný výraz a tak musím škrtnout, tak mě to tak štve, že celé toto psaní znovu přepíšu. Seznam vánočních dárků jsem přepisovala asi pětkrát, další seznamy běžně přepisuji minimálně třikrát.
6) Vždycky, když něco dělám barevnými fixy nebo jinými barevnými tužkami a centropeny, tak mám barevné i prsty. Mám na nich různé čárky i tečky. Prostě jako malá! No chápete to?:D

7) Nedovedu pochopit, že existují lidi, kteří u sebe, třeba v kabelce, v kufříku nebo třeba v kapse nemají tužku. Tužka je pro mě stejně tak důležitá jako mít sebou vodu nebo mobil. Tužku mám na toaletě, na nočním stolku, v kuchyni, na zahradě, v autě, v každé kabelce a na dalších obvyklých i neobvyklých místech.

8) Vždycky, když píšu nějaký příběh nebo knihu, tak si vymýšlím nová slova. Tyto slova pak běžně používám a občas se mi stane, že zapomenu to běžné a staré slovo. Mnohdy tyto výrazy používám i v obchodě, s ostatními lidmi nebo ve škole.


9) Psaní mě fascinuje natolik, že umím psát pravou i levou rukou. A mou oblíbenou činností je i psaní pozpátku, které pak musí "laik" číst se zrcadlem. Já už to zvládám běžně přečíst, i když je psaní pozpátku.

10) Často píšu různým lidem různé dopisy. Co si o nich myslím, co bych jim chtěla říct, co se mi na nich nelíbí a co se mi na nich líbí. Mám takových dopisů doma stohy. Píšu do vesmíru, píšu těm, co už tu s námi nejsou a píšu i dokonce sama sobě. Samozřejmě nikdy žádný z těchto dopisů nikam neposílám :D

Co si o těchto divnostech myslíte? Máte také nějaké? A jak jste na tom s psaním a psanectvím?:)

Samorostlá



4 komentáře:

  1. To vezmu postupně :-)
    Taky nepíši na levou stranu. Na notýsky, sešity jsem úplně ujetá, ale taky je mi líto do nich začít psát, to je raději časem daruji dál, hlavně mým dcerám, které mají děsnou spotřebu. Speciální postavení mají sešity bez linek, já totiž raději čmárám než píši :-)
    Tužky, pastelky, propisky okusuji taky od dětstvíaž do dnes. Nejhůř dopadají tužky s gumou, jsou bez gumy téměř okamžitě :-D
    Na záchodě teda nepíši, tam celá rodině čteme :-D Já nejraději píši v posteli.
    Když musím něco přeškrtnout, tak mi to taky vadí, většinou pak to celé slovo nebo úsek úplně zašmárám, dělám z chybných slov černé obdélníčky. Ty seznamy máme společné, Ikdyž já knim došla mnohem později. Jiřík totiž žije pouze na seznamem od mala (typické pro autisty), navíc moje nejmladší dcera byla(no vlastně stále je) děsný loudal a zapomínala, tak jela na seznamech taky a hrozně ráda odškrtávala, co už má za sebou :-)
    Barvy a já, je na celou kapitolu (ji plánuji napsat). Byť jinak žiji celkem hodně barevně, tak na psaní preferuji propisky zanechávající černou stopu a přímo miluji měkké tužky B4 a výš. Fixy a popisovače na psaní na papír nemám ráda.
    Tužky, propisky, pastelky musím mít taky všude. Co se týká kabelek, tak musím mít propisky i barevně sladěné s nimi...ach ty barvy :-D
    Nová slova nevymyšlím, no nejsem psavec a neživí mě psaní. Píši pravou, levou jen v případě nouze. Obouruč je moje nejmladší dcera, která učitelku v první třídě bavila tím, že chvíli psala pravou, pak řekla, že si musí odpočinout a zase chvíli psala levou :-D...časem dala přednost té pravé, ale částečně obouruč je dodnes. Má teta psala pravou rukou a kreslila levou rukou :-)
    To že píšeš dopisy a neodešleš je úžasné, skvěle to čistí a uspořádává mysl. Já to dělám občas, když mám na někoho vztek. Miluji psaní psace, protože bohužel se tak něják vytrácí...ale nejsem ten psavec,jsem spíš ten psanec :-) Já víc prožívám ve své mysli, ale dávat to na papír jsem líná, přijde mi to ztráta času, ve kterém přece mohu prožít zase nějáké dobrodružství :-)


    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale krásně jsi to shrnula Dani, a to i přesto, že né tak ráda píšeš:) Jsem ráda, že u mě jsi se příjemně rozepsala:) A jsem taky ráda, že mám spoustu společného:)

      Vymazat
  2. Ja síce nepíšem denník a ani nič podobné, ale poznám to najmä čo sa týka školy. Prsty mám nie len od farebných fixiek ale aj modrých pier a aj mne je naozaj ľúto písať do krásneho zošita. Čo sa týka pera v kabelke, u mňa je to najmä od toho, kam idem. Ak do práce, určite tam pero mám, v škole tiež a nejaké pohovory či vhbavovačky sa nezaobídu bez pera. Na druhej strane keď idem napr. Na zmrzlinu si sadnúť, nikdy nemám pero. A tie listy "kamarátom" sú fakt super. Človek sa pri nich upokojí a má lepší pocit. Tie pochvaly sú naopak perfektné na.to, aby sme si toho druhého viac vážili. Ja zas na facebook chcem napísať niekomu a potom to vymažem a nepošlem. Buď ho nechcem uraziť alebo sa mi pochvala nezdá byť v takej miere adekvátna. Na druhej strane sa nebojím do očí povedať kritiku či pochvalu, samozrejme s mierou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si píšu všechno až pozpátku, to je hrozné, ale aspoň tím trénuji paměť:D No a ty sešity už se mi opravdu kupí, budu muset do nich začít psát:) Já mám pero i na zmrzlině:D

      Vymazat