pátek 5. února 2016

Láska k vlaku

Pamatujete si můj příspěvek, jak jsme jela poprvé sama vlakem? Já se do toho vlaku opravdu zamilovala a byla to láska na první pohled.
A pak jsem našla úžasnou prezentaci. Ale já vám z toho udělám takový malý příběh. Takže si uvařte dobrý čaj, třeba ajurvédský - Himalaya. Pohodlně se usaďte, dejte si nohy nahoru a chvilku si užijte pohodu a klid jen sami se svými příjemnými myšlenkami.
Představte si, že život je vlastně podobný jako cesta vlakem. Skládá se z nastupování a vystupování. Ze šťastných chvilek, ale i nehod. Z příjemných překvapení, ale též samoty. 

Narozením nasedáme do tohoto zajímavého a mnohdy barevného vlaku, kde potkáváme osoby, se kterými si přejeme zůstat celý život - toto jsou naši rodiče. Jedou s námi, jak nejdéle to jde, ale bohužel na jedné ze stanic musí vystoupit. A učí nás tím postavit se na vlastní nohy.
Poté však nastupují další lidé. A mnozí z nich se pro nás stávají opět důležitými. Do jedoucího vlaku tak přistupují sourozenci, přátelé i osudové lásky. Mezi těmito všemi se pak najdou ti, co se přišli jen na chvilku svézt. Možná potkáme spolucestující, kteří v nás vyvolají smutek nebo vztek, ale taky tu budou ti, kteří nás obejmou, chytí za ruku a budou vždy připraveni pomoci nám i ostatním.
Mnozí z těchto s námi ujedou pár stanic, někteří krátkou, ale nezapomenutelnou cestu a někteří s námi pojedou déle. Hodně z nich v nás zanechá stopu, jiní vystoupí tak rychle a nečekaně, že si toho prázdného místa vedle nás možná chvilku nevšimneme.

A někteří cestující, které nejvíc milujeme, občas obsadí ty vagóny, které jsou nejdál od toho našeho. A my budeme muset přežít naši cestu bez nich. Ale nikdy nezapomeňte, že nic nebrání tomu, abychom se k sobě navzájem vydali, s těžkostí opustili náš vagón a zkusili se vydat k nim...
Ale někdy přijdete na to, že už si vedle nich nemůžete sednout, protože to místo je obsazené už jinou osobou. To však nevadí, o tom tato cesta, stejně jako život je. Čeká vás plno výzev, snů, fantazie, čekání, vzletů, pádů i rozletů. A také rozloučení. Nikdy však ne návratů. 

Proto tuto cestu absolvujte nejlíp, jak dovedete. Pokuste se s každým cestujícím najít řeč. Hledejte v ostatních ty nejlepší vlastnosti a sdílejte svůj drahocenný čas s těmi, kteří jsou právě vám nejblíž. Pamatujte, že v některých chvílích se můžete i ztratit, mnohokrát už nebudete chtít jet dál, ale vždy se najde někdo, kdo vás pochopí a porozumí tomu, jací jste uvnitř.
Velké tajemství spočívá v tom, že se nikdy nedozvíte, kdy a na jaké stanici vystoupí vaši spolucestující a dokonce to nebudete vědět ani o člověku, který může jet tak dlouhou cestu po vašem boku, na tom nejbližším místě. 
A až sami vystoupíte z tohoto vlaku, tak určitě pocítíte nostalgii. Odloučit se od některých přátel, co jeli s vámi bude těžké, pochopit a vyslechnout druhé vás může občas i zabolet, ale dělejte vždy všechno proto, aby vaše cesta v tomto vlaku byla co nejvíce naplněná, pokojná i plná lásky.

Vám všem, kteří jste součástí mého vlaku pak přeji jediné....Šťastnou a dlouhou cestu!

S láskou
stále ve vlaku



Žádné komentáře:

Okomentovat