čtvrtek 18. února 2016

Dojemné příběhy, které se mi staly - I. díl

Někdy v životě nastanou situace a přijdou chvilky, které mě opravdu zaskočí. Jsou to chvilky, kdy jsem cítila souznění, lidskost a mnohokrát taky pokoru a skromnost. Dnes vám tedy povím pár dojemných příhod, které se mi staly a já na ně opravdu moc ráda vzpomínám.
Setkání se slepým mužem
Když jsem pracovala v bance, tak jsme vždy ve vstupní hale viděli, kdo tam sedí a čeká na to, abychom si jej přivolali ke stolku. Jednou tam přišel muž, celý v černém. Mohlo mu být tak kolem 35 let, měl dlouhý kabát a dokonce i černý klobouk. Tento člověk mě hned zaujal a tak jsem si pro něj přišla, aby šel se mnou ke stolu. Jaké pak bylo mé překvapení, když tento muž vytáhl slepeckou hůl a poděkoval mi, že jsem si jej vybrala. Následně chtěl vyřešit nějaké problémy s účtem a tak jsme to všechno spolu zvládli. Povídal mi příjemným hlasem, pomáhala jsem mu vést ruku při podpisu a pak se stydlivě zeptal, jestli s ním nepůjdu někdy na kávu. A já? Samozřejmě, že jsem šla. Nejen, protože to byl zajímavý člověk, ale také se mi s ním dobře povídalo. Ani jsme se nedomluvili, kdy přesně. Jen jsme si odsouhlasili, že se za mnou opět v brzké době staví do banky. A stavil se. Jednoho pošmourného odpoledne, když pršelo, a já neměla deštník. Po mé pracovní době stál před bankou a s deštníkem. Když jsme pak šli odpoledním městem, tak jsem se ho chytla a společně jsem drželi deštník a on mohl schovat svou hůl. Sedli jsme si spolu do příjemné industriální kavárny a začali si povídat. Vyprávěl mi, jak dříve, když viděl, hrál na klavír, jak si užíval život plný hudby a vystupování. Pak měl úraz a oslepl. Ale na hudbu nezanevřel, stal se ladičem pián, protože hudební sluch mu zůstal dokonalý. A pak se mě zeptal, jestli si mě může prohlédnout. Nejdřív jsem se podivila, ale pak ke mně natáhl ruce. Přiložil mi je na obličej a začal si mě prohlížet. Rukama, doteky na obličeji a pak mi řekl: "Jste opravdu krásná." A já se usmála, a protože on měl ruce pořád na mém obličeji, tak i tohle "viděl".
Starý pán a růže
V bance se mi stala ještě jedna příhoda. Jednou ke mě přišel starý pán, kterému mohlo být i přes 80 let. Přišel celý smutný a řekl mi, že potřebuje vybrat vkladní knížku. Řekla jsem mu, že to není žádný problém a proč je smutný. On mi vyprávěl, že má ženu, kterou potkal už 15 letech a jsou spolu celý život. A ona teď leží v nemocnici a je na tom hrozně špatně. Taky mi řekl, že si bez ní život nedovede a ani nechce představit. Že potřebuje vybrat právě tu vkladní knížku, aby jí koupil pořádné květiny a třeba i prsten z lásky. Už v tu chvilku jsem byla dojatá a příjemně překvapená tou čistou láskou. Vzala jsem vkladní knížku, kterou mi podával a všimla si, že je to knížka na jméno. To znamená, že ji může vybrat jen osoba, která je zde napsaná, pokud by ji chtěl vybrat někdo jiný, tak by musel vědět heslo vkladní knížky. Ptala jsem se tohoto starého pána, jestli ví heslo, že je knížka na manželku a že to takhle nejde. Pán se na mě podíval ještě smutněji a sklopil hlavu, řekl mi, že heslo neví. Normálně bych v tuto chvilku nemohla nic dělat. I přesto, že já jsem to heslo na obrazovce viděla. A tak jsem se jej zeptala: "Které zvíře dělá HAF?" On se zasmál a řekl mi: "No PES!" Já se usmála a pokývala. Ano, tohle bylo heslo. "A právě jste mi ho řekl." dodala jsem. Vybrali jsme tak spolu z vkladní knížky asi tisícikorunu a pán šel celý šťastný domů. A já šla šťastně na obědovou pauzu. Velký šok mě čekal po návratu z oběda. Kolegyňky za mnou utíkaly a jedna přes druhou povykovaly: "Hledal tě tu nějaký pán, něco ti tu nechal." řekly mi. A já přišla ke svému stolu a tam ležela velká rudá růže a u ní kostrbatým, ale s velkou snahou písmem stálo jen: "Děkuji!"
Náhody neexistují
Mám jednoho kamaráda, který je vášnivý motorkář. Jinak pracuje jako řidič sanitky, a ten mi vyprávěl svůj příběh. Jednou v létě se rozhodl, že si zajede na motorce na projížďku. Jel, trošku divočil a přidával plyn. Najednou se mu řízení motorky vymklo z rukou a on vjel příliš rychle do zatáčky. Zatáčka byla prudká a tak ho vymrštila a on havaroval. On i motorka odlétly ze silnice někam na pole. Ležel tam, neměl ani telefon a nemohl se pohnout. Zdálo se mu, že čeká věčnost, než jelo kolem auto a zastavilo. Ani neví, jak jej mohli z auta vidět, ale hlavně, že mu zastavili. Starší pán s manželkou, zavolali mu sanitku a zachránili ho. Jaké pak bylo jeho udivení, když o rok později byl pracovně sanitkou volán k nehodě, přijel jako první a pomáhal, a najednou vidí, že za volantem je uvězněný právě tento pán, který jej před rokem zachránil. Pomohl jej vyprostit, odvezl sanitkou a podílel se tak na záchraně jeho života. Tomu se říká, život za život, ne?:)
Máte/znáte taky nějaké příhody a zážitky, které vás dojaly? Chcete slyšet mé další?

Citlivá

2 komentáře:

  1. Krásné. Musím si povzpomínat, jestli se mi něco podobného někdy stalo :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji:) Povzpomínej a za nějaký tvůj příběh budu taky ráda:)

      Vymazat