pondělí 29. února 2016

Ro(c)kový karneval podruhé!

Konečně jsme se dočkali! Tento rok jsme se opět na poslední chvíli rozhodli navštívit Rockový karneval, který je každoročně jednou z nejlepších akcí v naší vesnici. 
Karneval jsme navštívili už po třetí a byla to opravdu zábava. Tento rok jsme si zvolili šílené masky - Dvojsmyslné dopravní značky. Vypadalo to tak, že jsme si každý vybrali jednu značku dopředu a jednu dozadu. 
Ale výroba značek stála opravdu za to, pracovali jsme na tom s mužem alespoň dva týdny. Nejdřív jsme si rozepsali typy značek, pak jejich míry. Následně sehnali na stavebním bazaru pěnové desky, v reklamní agentuře dostali zadarmo fólie a pak už jen měřili, rýsovali a lepili. Poté jsme ke každé značce přišily popruhy a bylo hotovo!
Kluci měli na výběr dopředu možnosti jako Benzina, Parkoviště, Nebezpečné stoupání nebo třeba Jiná nebezpečí. Na zadek pak mohli mít Nebezpečí větru, Pozor tunel nebo třeba Zákaz vjezdu všech vozidel. My holky jsme pak měli na předku například Hlavní silnice, Pozor kozy přes silnici, Nerovnosti na silnici a na zadku pak Neparkujte vjezd, Zákaz zastavení a Zúžená silnice.
Ples byl povedený. Škoda jen těch odpadlíků, kteří si to na poslední chvilku rozmysleli. V tombole jsme vyhráli opět alkohol, který jsem si hrozně nepřála a k tomu ještě držák na mobil do auta. Ostatní vyhráli třeba montérky, dárkový koš nebo autolékárničku. 

Z dalších zážitků se pak musím usmívat nad tím, jak jsme se fotili vkleče na zemi, abychom byli vidět, jak se nás do auta vlezlo 8, abychom pak mohli zase vylézt a jet dvěma auty, jak jsme opět s kamarádkou skončili na zemi uprostřed parketu a ani za nic se nemohli zvednout a taky třeba že máme většinu fotek rozmazaných, protože se nám nějakým nedopatřením dostalo na foťák sádlo, které jsme dostali na kocovinu od mamči!:D No věřili byste tomu?


Jinak teda velké poděkování patří babičce, která nám poskytla nejen azyl na přespání, ale také nutný ranní vývar, skvělou svíčkovou se srnčím a také výborné svatební koláčky. A poděkování si zaslouží i nejmilejší rodiče, kteří nás nakrmili skvělou nádivkou s kachními játry, výtečnýma langošema a také kokosovými sušenkami.



Příjemným překvapením byl také dnešní nález mého poznámkového deníčku, kam jsme si včera psali vzkazy a já na to úplně zapomněla. (alkoholové okýnko za to rozhodně nemohlo!) 
Jinak tedy už se plánují masky na příští rok a mám takový pocit, že i když každý rok neústupně opakuji, že už na další takový ples nejdu a že mě to tam vlastně vůbec nebaví, tak tam jistojistě zase budeme!
Kdo jde s námi?

Máte rádi plesy? Jaký žánr plesů vám baví? Co říkáte na naše masky?

Dopravní značka


čtvrtek 25. února 2016

Konečně zase zajímavý box

Vždycky, když se člověk rozhodne, že už Brandnooz box přestane odebírat, tak přijde úžasný box, ve kterém jsou samé dobroty. Dneska po rozbalení jsem měla opravdu chuť rozbalit všechno a rovnou to sníst! Naštěstí jsme jen ochutnali:)
 1) Horký nápoj se vždycky hodí, minulé byly super, takže tento také rádi vyzkoušíme.
 2) Brambůrky, které prý nejsou pro holky. Ccc! Ochutnala jsem a jsou super. Vlnité a opravdu velké:)
 3) Tyčinky s příchutí kornspitz. Jsou plné vlákniny a mají velmi příjemnou chuť. Co mi ale vadí je velké množství koření a hlavně hrubozrnná sůl na tyčince. 
 4) Sandwich s rajčaty a bazalkou, velmi speciální záležitost. Tato svačinka chutná jako doma vyrobená.
 5) Piškotová roládka s jahodovou marmeládou. Už ji známe a chuť je vyvážená a jemná. Jako dopolední svačinka ke kávě nebo čaji ideální.
 6) Toasty, které jsou už hotové a můžou se rovnou použít. Super, když doma dojde pečivo a vy máte zrovna hlad. Navíc to podle etikety vypadá na zdravé a fitness pečivo:)
 7) Čaj se zázvorem a citronem. Tyto pyramidové čaje mám moc ráda, takže za mě rozhodně palec nahoru.
 8) Nealko pivo - jedno s příchutí jahod, druhé s příchutí jablek. Je výborné, není tak sladké a pořád chutná jako pivo. Za mě rozhodně doporučuji.

 9) Energy drinky doma nepijeme, ale Semtex s příchutí granátového jablka může být opravdu chutný. Možná vyzkoušíme. Jinak obal je opravdu super:)
 10) A na závěr opět majonéza. Tentokrát bez konzervantů a barviv, u nás tedy spokojenost a své uplatnění rozhodně brzy najde.
 Tento box se tedy opravdu vydařil. Konečně zase vyzkoušíme něco nového a navíc chutného. Ještě tedy chvilku zůstanu věrná a budu si užívat to překvapení, že nevím, co v boxu bude:)
A už se těším i na Glanc box. Znáte? Vyzkoušeli jste jej někdy?

Napadají vás ještě další boxy, o kterých třeba nevím?

Natěšeně rozbalující
ochutnávající
hodnotící

středa 24. února 2016

Dojemné příběhy, které se mi staly - druhá část

Jak jsem vám minule slíbila, tak také činím. Myslím si, že příběhů o lidech, jejich duších a společně prožitých chvílích, na které jen tak nezapomenete, není nikdy dost. Ne?:)
Poslední rozloučení
Na tuto příhodu vzpomínám často a vždycky se mi lesknou oči. Když jsem pracovala na informačních centru, tak jsem se denně setkala s velkým množstvím lidí. Samozřejmě se našli ti, co byli i nepříjemní, ale setkání s příjemnými lidmi naštěstí vždy převažovala. Jednou ke mě přišel sympatický muž ve středních letech. Vyřizovali jsme spolu reklamaci a následně se dali do řeči. Zjistili jsme, že nás baví a zajímají podobné věci, a tak slovo dalo slovo a dělali jsme si legraci, co doma vaříme a pečeme. Velké překvapení pro mě bylo, když mi druhý den do práce přinesl doma upečenou bábovku, další den mi přinesl květinu a vždy, když šel kolem, tak se nezapomenul zastavit. Vždy se usmíval, měl pro mě hezké slovo a choval se ke mě opravdu pozorně. Jednou mi řekl, že kdyby byl mladší, tak mě pozve na kávu, ale takhle budu jen jeho platonická. Já jsem mu oponovala, že i tak můžeme být přátelé a na tu kávu spolu zajít. Pak ale čas letěl a my to pořád oddalovali, já z práce odešla a už jej nevídala. Uplynul rok, pak další a pak se ke mě přinesla nepříjemná zpráva o těžké nemoci tohoto krásného člověka. A já litovala, že jsme si spolu nedali ani tu kávu. Až pak jednou, chtěla jsem jet z města domů a nasedla na špatný autobus, celá rozcuchaná, ověšena nákupem jsem se rozčilovala, že dojedu do úplně jiné vesnice. A pak jsem jej uviděla, seděl sklesle na sedadle a díval se do země. Přišla jsem k němu, přisedla si a řekla jen: "Mohu vás pozvat na kávu?" On zvedl hlavu a začal se smát. Políbil mne na ruku jako se to dělalo v minulosti a souhlasil. Úplně jsem zapomněla na své rozhořčení, na to, že jsem se vlastně ztratila a jak moc jsem spěchala domů. Dali jsme si spolu kávu, k tomu sladký dezert a povídali si celé jedno krásné slunečné odpoledne. Bylo to naposledy, co jsem jej viděla, mohla s ním mluvit a vnímat jej. Za měsíc už by to nebylo možné, jako by to setkání muselo být, aby mohl v klidu a míru odejít. I přes tu jednu malou a zcela neplánovanou chvilku nikdy nezapomenu. Tak čistý a krásný člověk se opravdu těžko hledá, obzvlášť, když k vám přijde neplánovaně a s tak velkým srdcem na dlani...
Skok přes plot
Která žena by neměla ráda růže? Já za svůj život dostala vcelku hodně květin, a to opravdu nepatřím mezi modelky a ideál krásy. Možná je na mě vidět spíš láska ke květinám a také k jejich vůním. Na jednu květinu však jen tak nezapomenu. V době, kdy jsem přestávala věřit na lásku a užívala si svobody a holčičích sedánků jsem zažila romantiku jako z filmu. Potkala jsem muže, který mě opravdu překvapil. Při první společné procházce nočním městem jsem si vymyslela, že nechci jiného, než toho, kdo mi daruje růži. A on? Nezašel do květinářství, ani nekoupil kytku na benzínce...drze a nečekaně přeskočil nejbližší plot a tam mi tu noční růži utrhl. Ještě dlouhou dobu jsme se potom společně smáli, když na prvním rande musel sundat kalhoty, abych mu zašila díru přes půl zadku, jak nešikovně přes ten plot skočil. Ale dobrodružství a spontánní zážitek to byl a zůstává nezapomenutelným:)
Jak jsme zachránili Vánoce
A poslední zážitek jsem zažila s mým mužem. Asi týden před Vánoci jsme se vydali na večerní nákupy. Vyjeli jsme autem od domu a najednou nám přes silnici skočil velký pes. Muž to ubrzdil a chtěl jet dál. Pak se ale zarazil, když ten samý pes skočil pod další auto jedoucí za námi. Takhle jsme to nemohli nechat. Muž zaparkoval a řekl mi, ať toho velkého psa chytnu a on zatím zajde do nejbližší hospody zeptat se, jestli někomu z vesnice neutekl. Já si pomyslela, že to snad nemůže myslet vážně a že přece nevypadám na krotitelku divokých a cizích psů. Nicméně jsem vystoupila z auta a bázlivě se blížila k rozvernému vlčákovi. Ten nejdříve cenil zuby a tak jsem si před něj klekla a natáhla ruku. Pomalu přistoupil a pak si mi lehl k nohám. Nevěřila jsem vlastním očím. Chytla jsem jej pevně za obojek a čekala na muže. Za okamžik jsem za sebou uslyšela vrčení, otočila jsem se a v tu chvilku jsem zůstala stát s otevřenou pusou. Za mnou stál další, minimálně ještě o hlavu větší pes. Nevěděla jsem, co dělat, jestli se začnou tihle dva prát a já mezi nimi? Tiše jsem mu zašeptala sedni a k mému údivu pes sedl. A protože jsme byli u hlavní silnice, tak mi nezbývalo nic jiného než jej také chytit za obojek a čekat. V okamžiku přišel muž z hospody a nestačil se divit. Ani se mě nestačil zeptat, jak je možné, že držím dva velké psy a oba na něj začaly cenit zuby a vrčet. Nepomáhalo ani když si klekl, mluvil na ně nebo je chtěl pohladit. Naštěstí sebou přinesl plakát, který visel na hospodě, že se někomu z vedlejší vesnice zaběhli dva velcí psy. Bylo tam také připsáno, že nejsou krotcí a aby si nálezci dali pozor při odchytu. Já pořád stála na místě a u nohou mi seděli oba. Muž zavolal na nalezené telefonní číslo a zhruba po deseti minutách přijeli majitelé. Oba brečeli, že jsme jim zachránili Vánoce, protože psy už hledali více než dva dny a že lepší dárek než tohle nemohli dostat. A pak se oba zarazili, jak poslušně a klidně u mě oba obři sedí. Zasmáli se, že jsem čarodějka a přivezli nám domácí vajíčka, slivovici a ještě nám chtěli platit. Já i můj muž jsme měli na krajíčku a největší odměnou pro nás byl šťastný konec celého příběhu...

Také se vám někdy stalo něco, co je bylo nad vaše chápání, ale velmi příjemné?

Věříte na setkání bez náhod, romantické dobrodružství a šťastné konce?

Obdarována životem
bohatá na pocity



pátek 19. února 2016

Orgonit - léčba mé vztekající se duše

Tak, abyste si nemysleli, že jsem jen mírumilovný, pozitivní a příjemný člověk. Nebojte, i já mám své neduhy, a že jich není málo. Jen se o tom horší a negativním hůře mluví. Hlavně, když má člověk opravdu něco nehezkého prásknout sám na sebe:)
Stává se vám někdy, že vás něco naštve tak, že máte pocit, že vidíte rudě? Mě se to opravdu stává. Vždycky se vzteknu, zamračím a dokážu být naštvaná opravdu hrozně dlouho. Rozhodla jsem se, že se svým vztekem a rozčilováním se, musím něco dělat.

Občas mi pomáhalo jít to vysportovat, než jsem vyběhla kopec před domem, tak mi bylo líp. Někdy mi pomáhala práce, třeba odkládaný úklid domu a někdy také vaření, pečení nebo hraní si se psem. Minulý rok jsem však našla něco velmi zajímavého a pro mě opravdu přitažlivého.
Slyšeli jste už o síle Orgonitu? Orgonit může vypadat jako šperk, těžítko nebo třeba dekorace do domácnosti. O orgonitu se říká, že je to akumulátor dobré a pozitivní energie. Ve skutečnosti je to pak směs kovových pilin, pryskyřice a krystalu. Může obsahovat jakýkoliv pravý kámen - například jantar, tygří oko, opál, smaragd a jiné. 
Další věci, které by měl orgonit umět je třeba čištění vody, odbourávání smogu a veškeré škodlivé energie. Měl by rušit všechny negativní zóny. Já osobně si myslím, že má spíš takový placebo efekt a že za vším zlepšením může spíš ta myšlenka a víra. Ale možná i určitá síla pravého kamenu.

A asi takhle nějak to funguje u mě. Když jsem si svůj orgonit na krk kupovala u jednoho velmi příjemného muže, který orgonity vyrábí, tak mi řekl něco, co mi vždy pomůže od vzteku a vlastně i od všech negativních pocitů a emocí. Řekl mi, že orgonit je živý z negativní energie a všechny mé negativní pocity a emoce jej krmí. 
A tak jsem to zkusila. Pověsila si jej na krk a vždy, když už "začnu vidět rudě" a něco mě opravdu štve, tak se soustředím, aby všechna má špatná energie šla právě do tohoto kulatého kousku čehosi. A zatím musím říct, že to skvěle funguje. Tak už doma nemusí lítat talíře ani jiné nebezpečné věci:)
Ať už tedy orgonit má nějakou "kouzelnou" moc nebo je to všechno jen a jen o nás a našem myšlení, tak rozhodně mám svůj šperk s měsíčním kamenem moc ráda a sundávám jej jen na noc. Věděli jste, že měsíční kámen otvírá třetí oko a pomáhá nám zlepšovat náš šestý smysl?

Znáte orgonit? Máte s ním nějakou zkušenost? Jak svůj vztek řešíte/léčíte vy?

Věřící v sílu kamenů




čtvrtek 18. února 2016

Dojemné příběhy, které se mi staly - I. díl

Někdy v životě nastanou situace a přijdou chvilky, které mě opravdu zaskočí. Jsou to chvilky, kdy jsem cítila souznění, lidskost a mnohokrát taky pokoru a skromnost. Dnes vám tedy povím pár dojemných příhod, které se mi staly a já na ně opravdu moc ráda vzpomínám.
Setkání se slepým mužem
Když jsem pracovala v bance, tak jsme vždy ve vstupní hale viděli, kdo tam sedí a čeká na to, abychom si jej přivolali ke stolku. Jednou tam přišel muž, celý v černém. Mohlo mu být tak kolem 35 let, měl dlouhý kabát a dokonce i černý klobouk. Tento člověk mě hned zaujal a tak jsem si pro něj přišla, aby šel se mnou ke stolu. Jaké pak bylo mé překvapení, když tento muž vytáhl slepeckou hůl a poděkoval mi, že jsem si jej vybrala. Následně chtěl vyřešit nějaké problémy s účtem a tak jsme to všechno spolu zvládli. Povídal mi příjemným hlasem, pomáhala jsem mu vést ruku při podpisu a pak se stydlivě zeptal, jestli s ním nepůjdu někdy na kávu. A já? Samozřejmě, že jsem šla. Nejen, protože to byl zajímavý člověk, ale také se mi s ním dobře povídalo. Ani jsme se nedomluvili, kdy přesně. Jen jsme si odsouhlasili, že se za mnou opět v brzké době staví do banky. A stavil se. Jednoho pošmourného odpoledne, když pršelo, a já neměla deštník. Po mé pracovní době stál před bankou a s deštníkem. Když jsme pak šli odpoledním městem, tak jsem se ho chytla a společně jsem drželi deštník a on mohl schovat svou hůl. Sedli jsme si spolu do příjemné industriální kavárny a začali si povídat. Vyprávěl mi, jak dříve, když viděl, hrál na klavír, jak si užíval život plný hudby a vystupování. Pak měl úraz a oslepl. Ale na hudbu nezanevřel, stal se ladičem pián, protože hudební sluch mu zůstal dokonalý. A pak se mě zeptal, jestli si mě může prohlédnout. Nejdřív jsem se podivila, ale pak ke mně natáhl ruce. Přiložil mi je na obličej a začal si mě prohlížet. Rukama, doteky na obličeji a pak mi řekl: "Jste opravdu krásná." A já se usmála, a protože on měl ruce pořád na mém obličeji, tak i tohle "viděl".
Starý pán a růže
V bance se mi stala ještě jedna příhoda. Jednou ke mě přišel starý pán, kterému mohlo být i přes 80 let. Přišel celý smutný a řekl mi, že potřebuje vybrat vkladní knížku. Řekla jsem mu, že to není žádný problém a proč je smutný. On mi vyprávěl, že má ženu, kterou potkal už 15 letech a jsou spolu celý život. A ona teď leží v nemocnici a je na tom hrozně špatně. Taky mi řekl, že si bez ní život nedovede a ani nechce představit. Že potřebuje vybrat právě tu vkladní knížku, aby jí koupil pořádné květiny a třeba i prsten z lásky. Už v tu chvilku jsem byla dojatá a příjemně překvapená tou čistou láskou. Vzala jsem vkladní knížku, kterou mi podával a všimla si, že je to knížka na jméno. To znamená, že ji může vybrat jen osoba, která je zde napsaná, pokud by ji chtěl vybrat někdo jiný, tak by musel vědět heslo vkladní knížky. Ptala jsem se tohoto starého pána, jestli ví heslo, že je knížka na manželku a že to takhle nejde. Pán se na mě podíval ještě smutněji a sklopil hlavu, řekl mi, že heslo neví. Normálně bych v tuto chvilku nemohla nic dělat. I přesto, že já jsem to heslo na obrazovce viděla. A tak jsem se jej zeptala: "Které zvíře dělá HAF?" On se zasmál a řekl mi: "No PES!" Já se usmála a pokývala. Ano, tohle bylo heslo. "A právě jste mi ho řekl." dodala jsem. Vybrali jsme tak spolu z vkladní knížky asi tisícikorunu a pán šel celý šťastný domů. A já šla šťastně na obědovou pauzu. Velký šok mě čekal po návratu z oběda. Kolegyňky za mnou utíkaly a jedna přes druhou povykovaly: "Hledal tě tu nějaký pán, něco ti tu nechal." řekly mi. A já přišla ke svému stolu a tam ležela velká rudá růže a u ní kostrbatým, ale s velkou snahou písmem stálo jen: "Děkuji!"
Náhody neexistují
Mám jednoho kamaráda, který je vášnivý motorkář. Jinak pracuje jako řidič sanitky, a ten mi vyprávěl svůj příběh. Jednou v létě se rozhodl, že si zajede na motorce na projížďku. Jel, trošku divočil a přidával plyn. Najednou se mu řízení motorky vymklo z rukou a on vjel příliš rychle do zatáčky. Zatáčka byla prudká a tak ho vymrštila a on havaroval. On i motorka odlétly ze silnice někam na pole. Ležel tam, neměl ani telefon a nemohl se pohnout. Zdálo se mu, že čeká věčnost, než jelo kolem auto a zastavilo. Ani neví, jak jej mohli z auta vidět, ale hlavně, že mu zastavili. Starší pán s manželkou, zavolali mu sanitku a zachránili ho. Jaké pak bylo jeho udivení, když o rok později byl pracovně sanitkou volán k nehodě, přijel jako první a pomáhal, a najednou vidí, že za volantem je uvězněný právě tento pán, který jej před rokem zachránil. Pomohl jej vyprostit, odvezl sanitkou a podílel se tak na záchraně jeho života. Tomu se říká, život za život, ne?:)
Máte/znáte taky nějaké příhody a zážitky, které vás dojaly? Chcete slyšet mé další?

Citlivá

neděle 14. února 2016

Nečekaně příjemný Valentýn

I když jsem byla tento víkend na cestách, tak jsme na Valentýna nezapomněli. Jak už jsem psala, tak všechny svátky slavíme a rádi si vymýšlíme vzájemná překvapení.
A tentokrát se to mému muži opravdu povedlo. Vždycky je u nás zvykem, že dárky dávám dřív než on a mám je vždy promyšlené. Dnes to však bylo naopak. Já úplně nepřipravená a dárky poschovávané různě v pokoji. Muž mě ráno vzbudil a řekl mi, že musíme rychle vstávat, že mi pořád zvonil telefon a někdo mi úpěnlivě volal.
Já otevřela oči a rychle sáhla vylekaná po telefonu. A tam byla od něj sms zpráva, že mi přeje krásného Valentýna a k tomu spoustu usměvavých smejlíků. Naštvaně jsem se na něj na posteli otočila a chtěla mu vynadat a za mnou už byla naskládaná kupa dárků:)
Takže jsem mžourala na dárky a vstávala se smíchem. Rychle jsem chtěla připravit dárky pro muže a představte si, že jsem nemohla najít, kam jsem to schovala. Po půl hodině zběsilého běhání jsem měla vše připravené a našla dárky za knížkami! Koho by napadlo, že budu cukroví rvát do knihovny?:D
No a pak jsme ochutnali domácí medovník, který se mi konečně povedl tak, jak jsem chtěla. Užili si ráno plné filmů a lenošení, uvařili rychlý oběd a vzali Kiwiho na procházku. On tam potkal svého bílého kamaráda, tak si dali Valentýnský běh a šli jsme domů.

Měla jsem ještě jedno překvapení a neřekla muži, kam půjdeme. A pak jsem ho navigovala oklikou až k naší oblíbené restauraci Stronghold v Brně. A zde jsme měli rezervaci a romantické Valentýnské menu. Musím vám říct, že to byla opravdu dokonalost. 

Na pití Americká limonáda nebo Sangrie, jako předkrm Drůbeží paštička s brusinkami a petrželí, položená na hrušce, jako polévka Domácí vývar s mega játrovými knedlíčky a jako hlavní chod Vepřová panenka s houbovým rissottem a šafránovou omáčkou. Dezert pak byl Domácí perník s čoko-karamelovým přelivem. 





Jídlo bylo naprosto výborné, atmosféra skvělá a hrozně jsme se nasmáli. A pak se opravdu s plnými bříšky dokulili do auta a jeli domů. Teď už jen vstřebáváme dojmy a odpočíváme s nohami nahoře.
Doufám, že jste si dnešní den také užili a klidně se podělte o své zážitky. Jsem zvědavá! Tak jak jste slavili vy?

P.S. Svému muži jsem darovala 11 kusů poukazů, na každý měsíc máme jeden a do konce roku nás tak čeká každoměsíční aktivita. Moc se těším a užijeme si například kino, hvězdárnu, muzeum, letní zahrádku a spoustu dalších:) Byl to vlastně dárek i pro mě!:D

slečna Valentýnová