čtvrtek 3. prosince 2015

Proti všem konvencím s příjemnou nostalgií

Taky máte občas pocit, že je toho nějak moc. Práce, škola, domácnost, každodenní povinnosti, stres a do toho všeho ještě Vánoce. Neříkám, že si pečení neužívám, protože si u toho parádně vyčistím hlavu, svou práci miluji a píšu vlastně skoro úplně pořád a když ne na počítači, tak klidně venku v parku nebo v autě na papír. Škola mě taky baví a blížím se do finále. Vlastně si na nic nestěžuji, jen mám někdy trošku problém zastavit se, naslouchat, vnímat a cítit...
A přitom zima je k tomu ideální! Zjistila jsem, že v zimě je úžasné sednout si k práci s horkým kakaem nebo čokoládou se šlehačkou. Je skvělé přečíst si knížku, kterou člověk odkládá od léta, protože je pořád moc práce, na domě, na zahradě a slunce za oknem láká k vyběhnutí ven. Je úžasné zklidnit se a ztišit.
Většinou, když přijde zima všechno kolem se uloží ke spánku, jen člověk ani na chvilku nezpomalí a nedýchá zhluboka. Všichni jsme zbytečně ve shonu, s povinnostmi a nepříjemným pocitem dohnat do konce roku resty. Já se rozhodla, že to tentokrát udělám jinak!
Užiju si večerní čtení zachumlaná pod dekou, jen s malou lampičkou u postele, u pečení vánočního cukroví si budu zpívat a upeču jen tolik, kolik se mi bude chtít - ne kolik mám můj papírový plán:) Taky vždycky když mě něco naštve, tak místo boje, hádky a sprostých slov si půjdu zaběhat. 
A možná to pak bude všechno fungovat a ubírat se směrem, který je pro mě správný. Možná pak konečně najdu pro svou duši naplnění. A že má další kniha nevyjde tento rok, jak jsem chtěla? Zbývají mi dvě kapitolky, ale jsou nejtěžší a pro mě jaksi vnitřně nejdůležitější. Vím, že vyjde příští rok, a to mi pro momentální spokojený pocit stačí. 
Vím spoustu chytrých věcí, ale málokdy se jimi dokážu řídit. Je fakt, že čím je člověk starší, tím víc si uvědomuje to, kam směřuje a co mu vykouzlí úsměv. A já proti všem konvencím a toho, co se má a nemá, vím už teď, že jsem si dala prosincové předsevzetí, které nebudu dodržovat, ale budu tím žít...
Vám mí milí přeji to samé. Občas se zastavte, pusťte si hudbu nebo si dejte dlouhou a horkou vanu. Zamyslete se chvilku nad jedinečností okamžiku a nad tím, že je důležité, abyste právě Vy osobně byli šťastní! A pak se ten váš životní kolotoč bude zase točit správným směrem a tak rychle a vysoko, jak chcete vy....
Dnes s malými písmenky a velkým objetím

Zas kousek dál
a malinko jiná

P.S. A když už se bouříme proti normálnosti a všednosti, tak dnes si nepustím piano, ale TOHLE! Ordinuji to i vám!:)

Zdroj fotek - www.pinterest.com

2 komentáře:

  1. Přesně, přesně, přesně! :) Jsem tak nadšená, že to vidí někdo podobně, skoro stejně jako já! :)
    Kásný článek, hned sis mě získala ;)

    DENYII

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, tak to jsem ráda, že v tom jedeme spolu!:)

      Vymazat