pátek 14. srpna 2015

Taky tak milujete těstoviny?

A víte, jak se těstoviny vaří? Do osolené vroucí vody s kapkou oleje dáme…. Tak přesně o tomhle tento článek není!

Můžu vám říct malou vtipnou příhodu, která se mi opravdu stala?:D

Den první
Měla jsem obrovskou chuť na těstoviny. Celý den jsem přemýšlela, jestli si je uvařím, nebo koupím hotové. Jela jsem od rodičů a bylo už deset hodin večer, kdy nemá cenu něco začínat vařit. Ale já měla opravdu hlad. A tak jsem po telefonu, ještě z autobusu zavolala do mé oblíbené restaurace a objednala si těstoviny s kuřecím masem a špenátem s rozvozem přímo domů. Zbytek cesty se mi sbíhaly sliny a já se těšila. Dorazila jsem na byt a čekala. Těsně před půlnocí mi zavolal majitel restaurace, že už zavírají a on při úklidu našel mou objednávku nevyřízenou. „Promiňte, ale doufám, že pochopíte, že už nebudu otvírat kuchyň, kvůli jednomu jídlu.“ Samozřejmě, pochopila jsem to, stejně už jsem byla ospalá a tak jsem šla spát bez těstovin. Navíc mi přislíbil slevu při další objednávce.
 
Den druhý
Ráno jsem se probudila a má první myšlenka byla: „Půjdu v práci na obědovou přestávku do restaurace a ať bude nabídka jakákoliv, já si dám těstoviny!“ A s tímhle skvělým plánem mi práce rychle ubíhala. Bylo poledne a já se vydala do restaurace. Přišel číšník a přinesl mi denní nabídku. Nevěřila jsem vlastním očím! Hned na prvním místě byly těstoviny s nivovou omáčkou a žampiony. Samozřejmě jsem si je objednala. A v duchu jsem se radovala. Číšník těstoviny přinesl a já začala jíst. První sousto bylo zvláštní. Druhé trošku hořké. Třetí už se mi zvedal žaludek. A se čtvrtým jsem to musela vrátit. Číšník se mi omluvil a šel do kuchyně pro nové jídlo. Ovšem vrátil se s tím, že to byly poslední těstoviny,  a že čekaly hotové tak dlouho, až se jednoduše zkazily. Celý zbytek dne jsem běhala z koupelny od umyvadla na toaletu, proklínajíc těstoviny.
Den třetí
Další den mě nevolnost přešla a já znovu plná elánu, nepoučitelná se rozhodla znovu pokořit mého šíleného nepřítele – těstoviny. Šly jsme s kamarádkou na večeři k přehradě. Bylo jasné, co si dám. Těstoviny! Objednala jsem si je s lososem. Číšník se přišel omluvit, že lososa nemají. To jsem ještě zvládla. Nahradila jsem lososa jen sýrovou omáčkou. A číšník se přišel omluvit podruhé, že vlastně nemají ani těstoviny! Že je to česká restaurace a má výhradně česká jídla. To snad ne! Nevěřila jsem vlastním uším. Byl za mnou třetí den BEZ těstovin.
Den čtvrtý
Ráno už jsem vstala mírně nervózní. Nevěděla jsem, jestli se na to nevykašlat. Ale takhle to přece nemohlo trvat věčně! Tak jsem znovu prožila běžný pracovní den a večer unavená s nohami na stole si vesele u sklenky vína s kamarádkou objednala večeři domů. Kamarádka si objednala steak s hranolky a já těstoviny s grilovanou zeleninou. Objednaly jsme si dost dopředu, aby náhodou nezavřeli. Dokonce jsme využily slevu poskytnutou restaurací z prvního dne. A čekaly jsme. Ani ne za hodinku u domu přibrzdilo auto s naší dobrotou. Vyběhla jsem v papučích ven, zaplatila a utíkala se dvěma boxy jídla domů. Skvělé. Sedly jsme si do kuchyně. Kamarádka dostala krabičku s nápisem: „Steak.“ A já tu moji s nápisem: „Gril.zelenina.“ A otevřely jsme je…panebože! V té mojí krabičce byla grilovaná zelenina a rýže!!! Rýže! Chápete to? Chtělo se mi brečet vzteky. Ihned jsem do restaurace zavolala a měla mě uklidnit odpověď: „Hups! Chybička se vloudila.“ Radši jsem šla spát.
Den pátý
Byl konec pracovního týdne a já odjížděla na víkend k babičce a dědovi na vesnici. Po cestě k babičce jsem se stavila ještě do místních potravin a koupila babičce a dědovi čokoládu, když už jsem je tak dlouho neviděla. A zarazila mě akce na těstoviny. Tak dobře, naposledy. A koupila jsem si hotové těstoviny, jen zalít horkou vodou a pět minut počkat. Věřila jsem, že za pět minut se nemůže nic stát. Přišla jsem k babičce a dala jsem vařit vodu a nasypala těstoviny se sušenou směsí do hrnce. Za chvilku byla voda hotová a já těstoviny zalila a zamíchala. Už jsem cítila tu vůni a sbíhaly se mi sliny. Byla jsem tak blízko. Ještě těch pět minut. Zakryla jsem hrnec pokličkou a šla říct babičce na zahrádku, že už máme hotovou večeři. Pomohla jsem jí uklidit nářadí. Byla to otázka chvilky, tak 10 minut, víc určitě ne. A šly jsme večeřet. Přišla jsem do kuchyně a hrnec nikde! „Přece nejsem blázen, ležel na sporáku.“ řekla jsem a podívala jsem se na babičku a ona na mě. A cvakly dveře. Dovnitř vešel děda s hrncem. Uff, oddechla jsem si. Sundala jsem pokličku a…. Hrnec prázdný! Neeeee! Děda se usmál, políbil babičku na líčko a naprosto v klidu jí řekl: „Děkuji, babičko, že jsi dneska ohřála ty zbytky psům, právě jsme jim to vysypal do misek, jen se olizovali, jak jim to dnes chutnalo!“

Bože! Těstoviny už nikdy nechci ani vidět! A rozhodla jsem se to už nezkoušet. Prostě jsou věci, které asi nikdy nezměním. Anebo až se přestanu tak moc snažit.


Do té doby budu jíst rýži a brambory! A vařit si doma, žádné restaurace a babičce a dědovi příště místo čokolády koupím granule pro psy!

Co byste si o tom mysleli? A zažili jste někdy něco podobného?:D

Usmívající se


6 komentářů:

  1. :DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD
    a ještě jeden :-D
    Promiň.
    Ale ještě bych mohla zkusit tohle:sssssssssssss - vypadá to totiž trochu jako vřetena ;p

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, je tady něco k smíchu?:D Haha ty si teda vřetýnko:D a všechno nejlepší dnes k svátku:*

      Vymazat
    2. Ano, je :D Ale vyprávíš to moc moc hezky, Míši. Hned jsem na nějaké ty těstoviny dostala taky chuť ;) :p
      A moc děkuju za přáníčko :)

      Vymazat
    3. Ach jo:D Tak jsem ráda, že ses aspoň pobavila:D Nemáš zač, spíš mi řekni, kdy máš čas? Pozvu tě někam na těstoviny:D

      Vymazat