čtvrtek 19. března 2015

Krátká povídka - Milenka

Dnes mám náladu povědět vám příběh...

Možná ze života, možná ne, možná podle skutečnosti, možná jen dle fantazie...nechám na vašem uvážení...

Někdy jsou situace, kdy člověk neví, jak se má zachovat a někdy ho v životě potká něco, co neplánoval a nechtěl, ale i přesto musí tyto situace prožít...ať už je to jakkoliv opovrhované nebo dokonce nemorální...

Milenka

V tichém pokoji hořely svíčky. Jemná hudba zněla celou místností. U stolu byly dvě židle, na kterých seděla ona a on. Ona v černých koktejlkách, na nohou lodičky. On v černých kalhotách s povoleně rozepnutou bílou a ležérní košilí. Drželi v rukou skleničky se šampusem a připíjeli si spolu :“Na zdraví!“pronesl. Dívce se trošku zkřivil úsměv, čekala malinko jiný přípitek, ale pak to hodila za hlavu. Kultivovaně snědli výbornou večeři a ve velkém stylu dopili otevřenou láhev. On se zvedl a přistoupil k ní…chytil ji za ruku a ona vstala. Přitáhl si ji k sobě a zesílil hudbu. Začali tančit. Tiše a něžně se objímali, pevně ji svíral v objetí, až slyšela tlukot jeho srdce. Rukou ji hladil po celé délce jejích zad a ona ho prsty laskala ve vlasech. Jemně jí rozepnul zip šatů a ty sklouzly k zemi. Chvilku po nich tam dopadla i jeho košile a kalhoty. Černé krajkové prádlo vypadalo ve světle svíček o trošku kouzelněji než jeho rudé boxerky. V krbu měkce praskalo dříví a pokojem se nesla vůně touhy a dvou rozpálených těl, které spolu pomalu padala na kožešinu před krb, aby mohla dát v okamžení průchod své vášni. Jeho sten splynul s jejím vzdechem. Objal ji a ona se k němu přitiskla. Zeptal se jí, jaký dárek by chtěla k narozeninám, že jí dá cokoliv, co si jen bude přát. Nadechla se na odpověď a…zazvonil telefon. Jeho manželka. Rychle se oblékl. Vstal a dal jí pusu na tvář a zašeptal: „Zavolám.“A bouchly za ním dveře. Ona si oblékla župan, sfoukla svíčky a uklidila nádobí. Pak se sesunula do rohu pokoje a pohled jí utkvěl na krbové římse, kde byla v rámečku jedna jediná jejich společná fotka ze společné dovolené u moře. Ještě teď cítila tu vůni a teplo mořského letoviska, kde byl jen její. Rukávem si setřela make-up smíšený se slzami. Krb zhasínal. Noc končila. A tichým tmavým pokojem se ozval vzlyk: „Miluj mě!“



Někdy je možná potřeba podívat se na jednu věc z více stran. A já přeji čistý a přímý pohled!

A lásku? Už jedině opětovanou!

Příjemné čtení a krásné sny!

Melancholická

chvilku se vzpomínkami
chvilku s dny minulými
chvilku sama, 
chvilku tiše,
ale převážně ne...






4 komentáře:

  1. Myslím, že takový zažilo hodně lidí, ale alespoň je to posunulo dál:)

    OdpovědětVymazat
  2. Ten příběh jsem Ti uvěřil. Dobře napsané...
    Pěkné dny přeji
    T.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji a jsem ráda, že se líbil a že jsi uvěřil...někdy totiž takové příběhy píše sám život a člověk je pak vlastně jen uchopí a dá na papír:) M.

      Vymazat