středa 18. února 2015

Let balonem...

...byl jeden z mých nejkrásnějších a nejsilnějších zážitků.

Samozřejmě jsem nikdy zblízka koš, ve kterém se letí, neviděla a tak jsem si myslela, že skoro nebudu vidět přes kraj dolů. A k mému údivu to bylo všechno úplně jinak.

Let balónem pro dva byl narozeninový dárek, který jsem darovala. No a pak byla samozřejmě pozvaná jako ten druhý spoluletící:) Prst na mapě padl na let nad zámkem Konopiště.

A protože se letělo brzo ráno, tak jsme na místo vyjeli už večer. Dali jsme si královskou večeři v podobě pizzy Hawai a Pippy Middleton, rozložili auto na spací místnost a spokojeně s výhledem na přírodu usnuli.


Ráno nás vzbudilo slunce a my jsme se celí rozlámaní vydali na louku, odkud se letělo. Tam už postával hlouček lidí a čekalo se jen na nás. Samozřejmě jsme se podíleli na nafukování balónu, chystání koše před vzletem a pak už jsme jen vlezli do toho mini košíku, který mě svou velikostí překvapil a trochu i vyděsil.







V koši nás bylo pět. (Bylo nás pět?:) A začali jsme stoupat. Skoro jsem ani nedýchala a dívala se dolů na louku, která se oddalovala a oddalovala. Náš "pilot" byl úžasný. Všechno nám vysvětlil, povídal a popisoval jak činnosti, tak místa nad kterýma jsme prolétali.

Bylo neuvěřitelné pozorovat zvířata v lese, jak se prohání na mýtinách, divočáky probíhající přes pole, srny, které právě v lese snídali a pole, louky, lesy, rybníky i domy. Dokonce jsme sledovali lidi, kteří začínali pracovat na zahradě nebo právě lezli do bazénu. A k tomu všemu svítilo slunce, bylo nádherně teplo a foukal jemný vítr.









Na letu balónem je dobrodružné to, že nikdy předem nevíte, kde přistanete. A mnohdy to ani nejde tak úplně ovlivnit. A víte, kde jsme přistáli my? Na letišti, a k tomu přesně na parašutistickém kříži, kam měli parašutisté nakázáno dopadat:))) Kdo by to jen čekal?!





Přistání proběhlo hladce a na závěr nás milý "pilot" překvapil tím, když z koše udělal takový malý bar a bouchl šampus, který ráno, v teple a na lačno byl taktéž zajímavým zážitkem. Kdo se ještě nesmál z toho letu, tak se rozhodně smál nyní. Nicméně to stálo za to a bylo to nezapomenutelné.



Říká se, že kdo se někdy proletí balónem, tak podle místa, kde přistane bývá pasován do řádu sira nebo lady toho místa, kde právě přistál. Byla jsem tedy také slavnostně pasována.

Tak tedy Lady z Nesvačil


Pokud si nevíte radu s dárkem a chcete tentokrát darovat víc a hlavně potěšit duši a zažít něco opravdu velkého, tak se vydejte právě na výlet do nebe...



Ručím vám za to, že se vám nebude chtít zpátky na zem:)

Hlavou stále v oblacích 


2 komentáře:

  1. Tý jo, to ti závidím, já bych do toho nešla, nevlezu ani na rozhlednu, jaký mám strach z výšek :-(

    OdpovědětVymazat
  2. Já mám taky strach z výšek, ale balónu jsem neodolala:) Mě to tak ani nepřišlo, nebylo to nic adrenalinového a tu výšku jsem nějak nevnímala, spíš jsem se soustředila na tu romantiku a přírodu:)

    OdpovědětVymazat