neděle 21. května 2017

Úžasný kurz Reflexologie se Sluncem!

Někdy má člověk v životě pocit, že musí něco změnit, nabourat stereotyp a zase něco zažít a udělat naprosto jinak. A tak jsem začala brouzdat po netu a přemýšlet, co bych tak nejraději vymňoukla. Narazila jsem na spoustu zajímavých a lákavých možností, ale protože mě poslední dobou nějak táhne čínská medicína a s ní spojená alternativa a léčitelství, tak mi před očima vyskočil Kurz Ájurvédské masáže hlavy a šíje. Neváhala jsem a hned jsem se přihlásila. Pak se ale všechno zajímavě zamotalo a já skončila prvně na kurzu Reflexologie a od začátku do konce jsem byla jako Alenka v říši divů.
Ptáte se proč? Tak hned na úvod musím říct, že jsem do této chvíle nevěděla, že uprostřed Brna, blízko Výstaviště existuje něco jako malý ráj na zemi a pro mě velká inspirace. Centrum Lipka je krásný dům s přenádhernou zahradou. Já měla hned na začátku chuť sundat si boty, vypnout mobil a užít si ten kousek přírody, skryté ve městě. A právě tady jsme měli mít kurz masáže chodidel. Myslím, že lepší místo nešlo vybrat.
Byla jsem nadšená, že kurz probíhal v příjemné a prosvětlené místnosti, která byla zároveň prosklená a tak bylo vidět do této nádherné zahrady. Bylo nás tam zhruba deset a udělali jsme dvojice, které se navzájem masírovali. Musím říct, že jsem nečekala, že budu s mužem, natož pro mě cizím. Ale pak jsem prvotní ostych překonala a myslím, že jsem si masáž nohou příjemně užila a dopřála si tak celodenní péči a pozornost. 
Když si člověk vybírá kurz, tak by si možná měl zjistit, ke komu na kurz jde. Já to však dělám jinak. Nikdy si o lektorech nic nezjišťuji. Podívám se na jméno, na fotku a vím, jestli jdu nebo nejdu. Musím říct, že ve svém životě jsem potkala velké množství lidí, ale takové slunce jako je Drahuška jsem snad ještě nikdy neviděla, a to už jsem věděla na první pohled z fotky. A skutečnost byla ještě milionkrát lepší! Neříká se tomu náhodou, láska na první pohled?:)
Myslím, že velkou část úspěšného kurzu dělá právě lektorka a samotné je mi líto, že Drahuška nedělá ještě víc kurzů, protože bych k ní klidně chodila každý týden! Rozhodně k ní však zajdu na masáž a ráda podniknu vlastně cokoliv. Tak příjemného, pozitivního a usměvavého člověka, který vám zvedne náladu, jsem dlouho nezažila. Interně jsem jí doma hned po prvním kurzu začala říkat Slunce, a to jsem ještě ani nevěděla, že je to opravdu pravda! Jen díky ní byl tento celodenní kurz skvělým zážitkem.
Reflexologii jsem si opravdu zamilovala a jsem velmi ráda, že jsem "náhodou", i když náhody vlastně nejsou, zavítala právě na tento kurz. Následně jsem si splnila ještě vytouženou Ájurvédu, ale o tom zase až příště. Pokud jste masáž chodidel ještě nikdy nezažili, tak opravdu o hodně přicházíte. Na noze je totiž velké množství akupresurních bodů, kterými je možné působit na celý náš organismus. Masáží nohou tak můžete podpořit své zdraví, vyléčit různé zdravotní problémy a mimo jiné také zhodnotit svůj zdravotní stav. Nohy jsou krásným obrazem toho, jak máte například zdravá záda, který orgán vás trápí nebo co máte v těle oslabené.
Kromě spousty zajímavých informací, celodenní masáže nohou a příjemného povídání a sympatické společnosti všech zúčastněných jsem získala Certifikát a kdo z vás chce, tak šup nohy sem! Já vám ukážu, jak moc to může být příjemné. Hahaha! Ale pokud chcete zažít opravdovou slast a zážitek, tak neváhejte a podnikněte taky tento kurz. Člověk by si měl plnit své sny a žít každý den naplno! Dovolte si užívat si a nechte si taky namalovat nesmývatelný úsměv na tvář!:)
Velké dík patří nejen Vesmíru, který mi do cesty posílá tak vzácné Duše, ale hlavně samotné Drahušce. Jsem nadšená a vděčná za to, že jsme se potkaly a musím naprosto bez jakýchkoliv ale upřímně říct, že když ve svém životě potkáte tak velké, zářivé a příjemně hřejivé Slunce, tak najednou nemáte strach, že se zase zatáhne a přijdou černé a těžké mraky. A i kdyby náhodou jo, a i kdyby zase pár dní pršelo, tak pořád víte, že to Slunce existuje a někde tam je a znovu se objeví. Se Sluncem je všechno tak nějak jednodušší! Děkuji a zůstávám chvilku na výsluní...:)

Slyšeli jste už o Reflexologii? Zažili jste masáž nohou? Máte v plánu navštívit podobný kurz?

Hladící, snící, svítící

pátek 19. května 2017

Zahrada - telegraficky a fotograficky

Jen taková malá  foto zahradní krasojízda:) Květiny kvetou, všechno se zelená, slunce svítí a zahrada začíná být spíš malou džunglí. Každopádně je to pořád malý ráj na zemi, kde by se člověk někdy nejraději schoval nafurt!










A tak už vesele grilujeme, stavíme budky, krmítka, pítka a různé další zahrádkářské vymoženosti. Jak si užíváte krásné a teplé počasí v přírodě vy?

Letící


pondělí 8. května 2017

Dotazník - Sedm jednou ranou

Na netu jsem opět po delší době našla zajímavý dotazník, byl pojmenován jako Mišmaš tag, já si jej mírně upravila a pojmenovala Sedm jednou ranou. V jeho popisu by měl člověk totiž napsat 7 faktů o sobě a také přidat 7 věcí, které jej jakýmkoliv způsobem charakterizují.
Nejdříve tedy 7 faktů o mně. Snažila jsem se vybrat hlavně ty, které jsou uvnitř mě a okolí je často nevidí, přehlíží anebo taky nechce vidět. Ale ony tam ve mě opravdu jsou:)

1. Jsem samotář. Jsem velmi často mezi lidmi, od malička jsem obklopena docela velkou rodinou, přáteli a známými. Přesto miluji samotu, často potřebuji klid jen sama na sebe, na tvoření a ponoření se do tak trošku jiného světa. Za poslední roky jsem se naučila mít ráda sama sebe a trávit se sebou čas tak, abych si tu dobu opravdu užila. Jsem ráda, když můžu jít mezi lidi jen tehdy, když opravdu chci a když je to má svobodná volba.

2. Jsem introvert. I když se to někomu nemusí zdát, tak jsem velmi nerada středem pozornosti. Nejlépe se cítím jako tichý pozorovatel. Jako někdo, kdo svět sleduje z povzdálí a pak občas udělá krok a zakusí. Nejsem ráda, když se o mě mluví nebo když jsem až moc vidět. Častokrát jsem už brečela kvůli tomu, že si o mě někdo myslel opak.

3. Neuvěřitelně se stydím a jsem nesmělá. Dělá mi velký problém oslovit neznámého člověka, zaplatit za sebe v restauraci a mluvit s někým cizím. I když mi to spousta lidí vyvrátí, tak mi dělá problém seznámit se. Vy všichni, co mě znáte, vzpomeňte si, že jste mě často oslovili/ulovili nebo rozmluvili vy sami.
4. Mám tak trochu jiný smysl pro humor. Na světě existuje jen hrstka lidí, kteří mě dokážou rozesmát, protože mají stejný smysl pro humor. Mám zvláštní, černý, trošku morbidný, občas hodně chladný a studený smysl pro humor. Dokonale mě dokáže rozesmát bráška, sestřenka, Zaklínač, a možná ještě pár "vyvolených". Už jsem si zvykla na ten pocit, když po nějaké vtipu zůstanu jediná, která se nesměje nebo mají někteří lidé tak hloupé řeči a myslí si, jak jsou vtipní, že jen sedím a zírám...

5. Jsem mini Monk! Sahám na sloupořadí, stoupám na kachličky, které jsou stejné barvy, nosím u sebe vlhčené ubrousky a dezinfekci, co kdyby náhodou. Počítám schody, počítám i loky pití, počítám kolikrát táhnu kartáčkem, když si čistím zuby. Srovnávám věci doprostřed, učím se mít ráda lichá čísla, stále věci páruji do dvojic, rovnám knížky podle velikosti, skládám věci podle barev a tak bych mohla pokračovat do nekonečna.

6. Obdivuji odlišnost a jinakost. Mám ráda, když dělám věci, které nebaví každého. Mám ráda, když dostávám originální dárky, když čtu jiné knihy, když potkám zvláštní a zajímavé Duše, které mě obohatí. Mám ráda, když jsou lidé odlišní, zajímaví a mohu je tak trošku "studovat".
7. Jsem naprostý snílek s hlavou v oblacích. Miluju snění! Sním, když jedu v autě a dívám se ven, jsem profesionální kochač. Mám ráda, když sním večer před spaním a pak i při spánku. Často si představuju, co bude druhý den, za týden, myslím i na to, co bylo, všechny zvláštní a příjemné okamžiky pak prožívám ve své hlavě tisíckrát.

Dál plynule navážu na 7 věcí, které pro mě něco znamenají nebo mě nějak charakterizují. Tady bych ráda uvedla nějaké další divnosti, kterými se možná trochu a občas vymykám a jsem na ně třeba ujetá. Aneb, když i Blíženec dokáže být konzervativní:)

1) Hudba je to, bez čeho nedokážu být. Poslouchám ji téměř všude, neustále si zpívám a denně do mého seznamu přibudou nové písničky. Miluju zpěv a zpívající muže, zbožňuji lidi, kteří umí hrát na hudební nástroj a sama se snažím hrát na milion a půl nástrojů. Hudba je pro mě život.

2) Psaní mě živí a baví. Kdybych si mohla vybrat, co bych chtěla dělat jako práci navždy, tak znovu a znovu volím psaní. Zbožňuji příběhy, povídky, básně, články...jsem přešťastná, že dělám to, co miluju.
3) Tajemno mě provází od malička a nedám na něj dopustit. Absolutně mě zajímá všechno, co se jakkoliv dotýká tajemna. Ulétávám na nadpřirozenu, na alternativě a na trošku jiném pohledu na svět. Z tajemna nejvíc a opravdu citelně miluju upírskou tématiku, Vlad Drákula a nejen ten, jsou ve mě zakořeněny prapodivně hluboko a sama nevím, kde se ten zájem o toto téma bere...:)

4) Knihy jsou a vždy budou mou velkou vášní. Nejraději bych měla plnou místnost knih, knihovny u všech zdí a až do stropu. Kniha mi vždy, ale vždy udělá radost! Je to můj snový svět, má láska k příběhům a naprosté naplnění.

5) Příroda mi dává novou energii. Chodím do lesa, abych se uvolnila, nabrala nové síly a často jen stojím a zhluboka dýchám. Často objímám stromy, lehám si na trávu, sedám si do mechu a ještě častěji do přírody utíkám na tak dlouhou dobu, jak je to jen možné.
6) Tanec bude v mém srdci navždy. Tanec je momentálně něco, co mi hrozně, ale příšerně chybí. Dřív jsem tancem žila a dýchala, poslední roky jej pekelně zanedbávám. A přitom je tanec něco, co dokáže rozbušit mé srdce, naprosto mě fascinuje a jak slyším hudbu, tak se mé tělo začne samo hýbat do rytmu...chci zase tančit, abych žila...

7) Umění jsem vystudovala a budu pokračovat dál. Od malička mě baví kreslení, malování, celkově obrazy, ale poslední dobou taky architektura a vlastně taky divadlo a veškeré umění. Jsem nadšená z toho, co dokáže vytvořit lidská fantazie i lidská ruka. Nikdy se tomu nepřestanu podivovat, sklánět a padat z toho na kolena.
Jak se vám tento dotazník nebo tag, chcete-li, líbí? Odpovíte na některé z toho? Jaké věci charakterizují vás a je něco, co o vás druzí neví, přesto je to pro vás tak typické? Jste konzervativní nebo rádi zkoušíte nové věci?

Občas zapletená v pavučinách vlastní mysli






sobota 6. května 2017

Haribol - malý ráj v srdci Brna

Dnes vám chci vyprávět o dalším místě, které je tak neobyčejné a pro mě příjemné, že ho velmi ráda představuju dalším a dalším lidem. Poprvé mě sem vzal muž. Pamatuju si to jako dnes, budou to už roky dozadu, minimálně tři, možná i čtyři?
Pořád vyprávěl o nějaké vegetariánské restauraci, kde bylo celé meníčko na talířku a chutě těchto pokrmů byly nezapomenutelné. Chvilku jsme pátraly a pak jsme našly tento malý, ale útulný ráj v srdci Brna. Restaurace Haribol, nebo spíš vegetariánská jídelna Haribol je u brněnského parku Lužánky.
Je zde otevřeno od pondělí do pátku v době oběda, tedy od 11 do 15 hodin. Musím říct, že tato doba úplně stačí, protože za obědovou pauzu se zde vystřídá nespočet strávníků. Velkou výhodou tohoto místa je, že na jídlo nečekáte a téměř v okamžiku ho máte na stole.
Když jsem zde byla poprvé, tak jsem popravdě nevěděla, co jíst dřív a co kombinovat s čím. Dnes už vím, že si to můžu jíst vlastně tak, jak chci a tak trošku si s jídlem hraju. Nejdříve jím polévku z malé mističky ke které přikusuji chlebánky. Málokdy dokážu určit, jaká je to polévka, ovšem chuť je vždy fantastická!
Jako druhý chod je luštěninová nálož se zeleninou. K ní pak přikusuji kari placku nebo smažené vege karbošky, které mají nenapodobitelnou chuť a i když je budete doma zkoušet připravit tisíckrát, tak jídlu z tohoto menu se opravdu nic nevyrovná.
Nejlepší tečkou za tímto dokonalým menu je dezert. Někdy bývá něco jako buchtička s přelivem, někdy bývá dezert opravdovým překvapením. Jediné co je vždy jisté, je to, že jakmile dáte sousto dezertu do pusy, tak se nádherně rozplyne a potěší všechny vaše chuťové buňky. A  nechybí ani nápoj. Nápoj Himalája vás v zimě zahřeje, v létě osvěží a kdybych mohla, tak ho piju denně! 
Když jsem zde byla poprvé, tak jsem nevěřila tomu, že takové meníčko na jednom talíři, za směšných 90 Kč může být tak výborné a hlavně tak syté. Do Haribolu mě vzal muž a já sem přivedla nejlepšího kamarádka, pak nejlepší kamarádku, babičku z malé vesničky na jihu, tetu ze Slovenska a další přátele, známe a rodinné příslušníky, kterým jsem chtěla tento požitek i zážitek dopřát.

Pokud budete mít cestu kolem, tak rozhodně neváhejte a vyzkoušejte sami, že i vegetariánská strava může mít skvělou chuť, může být velmi sytá a hlavně barevná a pestrá. Velké dík patří také milé obsluze a celé myšlence tohoto místa. Jste úžasní a máte náš neskonalý obdiv, děláte svou práci perfektně a citem. A ono to jde pak v tom jídle i v té atmosféře opravdu cítit. 

Znáte toto místo? Máte rádi vegetariánskou kuchyni? Taky se vám zdá, že když někdo něco dělá srdcem, tak je to na výsledku vždy ihned vidět?:)

Věrná už nafurt
Stále překvapená

pátek 5. května 2017

Objevení "Ameriky"

Dnes poněkud rychle a stručně. Obrázky totiž častou řeknou víc než slova. Taky máte jeden jediný směr, kudy chodíte na procházku, venčíte psa, chodíte do obchodu a pořád chodíte tou stejnou cestou? Já tentokrát ten směr změnila a nestačila jsem se divit. Zjistila jsem totiž, že mám kousek od domu takovouto krásu!

Nechápu, jak mi za ty roky, co žiju v malé vesničce, kde snad ani ty lišky nedávají dobrou noc, mohla unikat tato krása přírody. Připadala jsem si opravdu jako malý Kryštůfek Kolumbus a objevila jsem svou Ameriku. Když jsem v teplý podvečer doběhla na konec vsi, tak jsem zůstala jen ohromeně stát.

Kolem mě zeleno! Nádherný, voňavý les a pole. No a nesměly chybět cesty. Už jsem vám říkala o své úchylce? Miluju cesty, ráda si hraju s myšlenkou, kam asi vedou, kde končí, kdo po nich chodí a jestli se na každém konci cesty neskrývá poklad...

A já ten poklad našla na obyčejné procházce s psíkem. Jako malá holka jsem tady uprostřed toho všeho stála, smála se a točila se s rozpaženýma rukama dokola. Zkoušeli jste to někdy takhle v dospělém věku? Dělat něco, co jste dělali často, když jste byli malí? Já až teď a musím říct, že jsem se cítila opravdu skvěle.
A byla jsem taky dojatá. Dojatá z toho, že tak obyčejná věc mě dostane. Že jsem člověk, který vnímá všemi smysly. Člověk, který potřebuje dobíjet své baterky v lese, v přírodě a obklopen tou krásnou zelení. Zjistila jsem, že ke štěstí mi stačí opravdu málo a že slunce, které se mi vlilo do žil mi zatím drží i na tyto deštivé a pochmurné dny s aprílovým počasím.
Našli jste někdy taky tak krásné místo? Kam chodíte vy? Kde dobíjíte baterky a energii vy?

Cestovatelka
za humna a zpět

úterý 2. května 2017

Jahodový fit dort s tvarohem

Už docela dlouho jsem nic nepekla, myslím, že snad od Velikonoc, a tak jsem se rozhodla, že zase vyzkouším něco jednoduchého, rychlého a hlavně opět s přídomkem fitness. Tentokrát jsem si vybrala jahodový fit dort s tvarohem. Trošku jsem si pozměnila pár receptů, které jsem našla na netu a vzniklo z toho tohle. 
Potřebujete
na těsto
4 vejce
120 g hladké mouky
60 g třtinového cukru
1 lžíce jedlé sody
30 g holandského kakaa
4 lžíce vody
4 lžíce oleje
panák rumu
na náplň
500 g tvarohu
1 smetana ke šlehání (nemusí být)
400 g jahod
med, sladidlo nebo cukr dle chuti
želatina
Postup
Normálně byste měli oddělit bílky od žloutků a každé vyšlehat zvlášť. Já jakožto pečící barbar tento krok většinou přeskakuju a jednoduše smíchám všechny suroviny na těsto. Vymíchám mixérem hladkou směs, vyliju do vymazané formy a peču 30 minut na 180° C. Potom jsem si smíchala vše na náplň a dala to na mírně vychládlý upečený korpus. Poté jsem přidala jahody, na ozdobu nějaké hvězdičky a zalila želatinou. A šup s dortem do ledničky. Místo cukru dávám agáve, nebo snížím dávku cukru a dám třtinový, popřípadě se dá použít sladidlo Flavdrops nebo stévie.
K chuti bych dodala jen to, že dort jsem udělala včera večer, nakrojil se dnes ráno a teď je ho tam polovina. Haha, takže myslím, že je docela jedlý, osvěžující a hlavně vláčný. 
Jak se vám líbí tento recept? Co pečete vy, když chcete nějakou ověřenou a chutnou rychlovku?

Pečící a u toho relaxující

středa 26. dubna 2017

Nejen o lásce ke klasické hudbě


V pátek jsem byla pozvána od kamarádky Magdy na koncert klasické hudby. Možná to o mně není příliš známo, i když se to snažím říkat často, tak opravdu miluju klasickou hudbu. Někdy mi v písních vadí slova a tak velmi oceňuju hudbu, která je zároveň jen instrumentální. Musím říct, že všechny akce s milou Magdou naberou vždy neskutečný spád a často je všechno jinak než prvotní plán.
Plán byl jasný - zajít do obchodů, projít nějaké sekáče a pak se stavit na kávu do kočičí kavárně v Brně. No a pak na koncert Brněnské filharmonie, která měla být v nějakém brněnském kostele. Říkala jsem, že tyto naše akce jsou taková malá Pařba ve Vegas, hlavně protože nikdy nevíme, kde začneme a nikdy nevíme, kde skončíme. Tentokrát to však bylo opravdu skvělé.
Daly jsme si klasický sraz pod hodinami na nádraží, vletěly do levných knih, které  jsme vzaly opravdu skokem, pak prošly několik sekáčů, nakoupily pár kousků oblečení a dárků, vyzkoušely různé šaty, prošly taky město a místo do kočičí kavárny jsme zatoulaly do Trojky. Musela jsem se opravdu smát, z koček do trojky? Proč ne!:) Musím říct, že toto alternativní místo mě překvapilo a potěšily mě hlavně originální polštáře na stropě. A navíc jsem si zde dala kakao! Ano, slyšíte dobře. Kakao v kavárně, a musím říct, že lepší kakao jsem nikdy nepila. Najednou jsem se ocitla zase na kakau u prababičky a vrátila jsem se do dětství.
A pak přišel pan Hlad!:) Je neskutečné, kolik míst a restaurací v pátek večer nevaří. Ale díkybohu posezení na Orlí ulici, taková menší divadelní kavárna ano. Jídlo bylo skvělé a steak za 79 Kč opravdu výborný. Daly jsme si sklenku růžového vína a zjistily, že koncert není v Bazilice na Mendláku, ale v Minoritském kostele a taky, že nehraje Filharmonie, ale Czech Virtuosi. V tento okamžik už jsem se opravdu velmi bavila a smála a smála...

Jsem opravdu velký milovník klasické hudby. Měla jsem ji ráda vlastně vždycky, ale nejvíc jsem si ji zamilovala poslední rok svého bakalářského studia. Je to neskutečné, ale na konci mě ta škola opravdu bavila. Musím říct, že Czech Virtuosi předčili mé očekávání a vůbec mi nevadilo, že to není Brněnská Filharmonie. Byla jsem uchvácena, skoro jsem ani nedýchala a kostel dal tomuto koncertu nejen skvělou akustiku, ale taky atmosféru.
Naprosto obdivuji dirigenty, kteří hudbu opravdu prožívají a to mě na nich velmi baví. Líbilo se mi, že byli všichni v černém, fascinoval mě sbor a taky ostatní hudebníci, kteří hráli naprosto božsky. Nadšením a vzrušením mi tlouklo srdce tak nahlas, až jsem měla strach, že to bude slyšet a bude to tu hudbu rušit. Byla jsem absolutně konsternována, vyčistila si hlavu a dokonale si to užila. Takových akcí potřebuju víc a víc!
A co jsem udělala, když jsem přišla domů? Pustila jsem si další klasickou hudbu! Za mě tedy, prosím ano!

Jak jste na tom vy a tento hudební žánr? Co posloucháte vy?

Klasička